vlak

Stojím na nádraží a čekám na svůj vlak. Stojí jich tu několik. Pár už jich odjelo. Ale ani nejel tam, kam chci já. A tak čekám dál, až přijede.
Možná má zpoždění. Možná tu vůbec nestaví. Ten vlak, kterým bych chtěl jet já.
Z amplionu se ozve chrčení a hlas oznámí příjezd mého vlaku. Přisupí si to na nádraží. Koukám oknem dovnitř a hledám volné místo. Jsou tam, ale u každých dveří je cedulka „Místenkový vůz“ Marně šmátrám v kapse a hledám lístek s místenkou. Je prázdná. Rozpačitě se dívám kolem.
Výpravčí pískne a můj vlak se rozjíždí. Beze mě. Zůstal jsem stát na opuštěném peronu toho nádraží.
Tak čekám dál na svůj vlak. Na osobák, do kterého nepotřebuju místenku. Kde si můžu sám vybrat, jestli budu sedět u okna, ve směru nebo v protisměru.
Minuty, hodiny, dny. Z amplionu hlas ohlašuje příjezdy a odjezdy vlaků. Lidé se do nich nahrnou. Jiní vystupují. A vlaky se rozjedou dál.