Nevzdávám se. Zatím

Tak po mnoha záporných zkušenostech a předsevzetích to se ženou zkouším znovu.
Chtěl jsem v ní znovu probudit touhy a vášně, zvláště po krásné noci, kdy jsme si to v opilosti rozdali s naším kamarádem, jsem navodil rozhovory, že je fajn si jen tak užít a byl jsem ujištěn že to bylo sice fajn, ale v opilosti, že si neužije a že se neudělá. Nějakou dobu se nic nedělo a vše zklouzlo do starých kolejí stereotypu a nudy, až jsem opět upadl do jakési frustrace. Musím jednat, říkám si. Sepsal jsem si myšlenky ať si je srovnám a něco nezapomenu a dávám se do rozhovoru. Popisuji situaci, přiznávám svou frustraci a neukojené touhy a dostává se mi málo překvapivá odpověď. Unáhlená, bezmyšlenkovitá. Zajdi si do bordelu, nebo si na to někoho najdi. Já na to nejsem.
Vůbec nic jsi nepochopila, říkám ji. Nechci holku na jednu noc, v tom problém není. Chci náš vztah posunout k otevřenosti a důvěře a tyhle sexuální radovánky a úlety podnikat spolu. Sama jsi při mnoha příležitostech zpravidla v opilosti vyjádřila touhu po někom a tak soudím, že nějaké touhy ještě máš. Nabízím seznámení s nějakým párem, který nám bude sympatický a blízký, že by jsme si mohli přijít na své oba.
Souhlasila. Když budou milí a pasneme si, proč ne. Nesmíš spěchat a mít trpělivost. Ok, říkám, jak jen budeš chtít.
Vyplníme profil jako pár a netrvá dlouho a máme nabídku k seznámení. Pár z nedalekého města.
Ideální. Odepisuji a ještě jednou upozorňuji, že žena je plachá a nesmí se spěchat. Vyhovuje. Jsou milí, chápaví a dá se říct, že ideální pro naši situaci.
A hádejte jak to dopadlo. Schůzku jsem musel zrušit. Prý není připravená. Na co připravená? Jen se s někým seznámit? Nezávazně posedět, pokecat, popít s ujištěním že nebude žádný sex.
Tak se mi opět potvrzuje, že se ženou nic není a nebude. :-( Nebo snad jo? Dávám jí šanci a píšu email:

Hele Zlato. Ještě včera jsem to chtěl automaticky vzdát, dnes se ale ještě zeptám. Vzdáme to? Necháme vše při starém, kdy já se možná jednou týdně po tmě přitulím a ty statečně přidržíš? Mě už sice tahle praxe frustrovala a přiznám se, že jsem mnohdy přilehl jen z povinnosti, protože chci náš vztah udržet v jakési harmonii, ale tobě to tak asi vyhovuje a já Tě v žádném případě nechci do ničeho nutit. Nebo se zamyslíš a něco změníš. Mi už dochází nápady. Nepřichází v úvahu se s někým byť jen seznámit, nejde Tě vzít do sauny, nejde Tě ani vyfotit (samozřejmě anonymně a decentně) a navíc mi neřekneš ani nějaké své touhy, (jistě nějaké máš) ať už jsou jakékoli. Já mám ale obavy, že Ti to takhle vyhovuje a respektuji to.
A promiň za tu písemnou formu, ale jsem sklerotik a potřebuju si takhle srovnat myšlenky, ať na nic nezapomenu. A Ty si odpověď můžeš taky v klidu rozmyslet ;-)

Miluji Tě Zlato, přes to všechno.

PS: mě až teď napadlo, že jsi takhle spokojená, že máš třeba milence, nebo občas někoho. Tak to bych Ti upřímně záviděl.

Zatím jsem to neposlal. Má to vůbec cenu? Jak mám dále pokračovat? Dá se tohle ženu naučit? Argumenty zná a z fóra přečtené desítky kladných zkušenosti taky. Nenabízím ji jen čtverku. Má možnost si vymyslet cokoli. Trojku dva muži nebo co si vzpomene.

Díky za reakce.