Už zase chci být nevěrná

Zase mě to táhne jinam.
Vím, jsem nestálá. Mám toulavé nohy i srdce. A nic to nezmění.
Ale to srdce – je tak moc veliké a … milující.
Miluje a nic to nezmění.

To srdce je doslova trháno na kusy. Oni se rvou, přitahují mě k sobě … ty moje velké lásky.
Je jich tolik a já je chci všechny poznávat, setkávat se s nimi, dotýkat se jich a milovat.
Zas mě to láká jinam.

A můžou za to ptáci. Teď. Ptáci různých velikostí, tvarů i barev. Jejich sametová hebkost. Chci se dotýkat, něžně je skrýt v dlani a pohladit si lehce tvář.

Už nějaký čas jsem zamilovaná do geologie. Líbí se mi horniny a minerály. Miluji toulky krajinou, údolí, kopce, skály a chci vědět, jak vznikaly. Chci jim rozumět víc a víc, chci k nim být stále blíž.

Avšak dnes, když jsem dvě hodiny procházela podél břehu jedné říčky a počítala vodní ptáky, jsem znovu pocítila, jak moc je miluju. Jak moc mě to táhne k nim. Několikrát okolo mě prolétl ledňáček, ten nádherný smaragd. Dlouho jsem ho pozorovala, jak sedí na větvi stromu a vyhlíží svou kořist.
Tak trochu polapil mě. Moje srdce. Moji touhu.

Zase cítím, jak jsem nestálá a přelétavá. Jak motýl z kytky na kytku. Proč?
Proč tak moc miluju.
Mám ráda kameny. Mám ráda ptáky.
Chci je všechny poznat a milovat.

(pozn.: Nepleťte si mé tvrzení s tím, že mám ráda ptáky tvrdé jako kámen. 