Víš, ono je to docela ...

... jednoduché.

Stačí jen naladit pozitivní myšlení a přepnout své zaměření pozornosti.

Nemůžu říct, že se mi to úplně stoprocentně daří, ale vím, že to funguje.

Je to jen jeden příběh.

Když jsem čekala své poslední dítě, moje gynekoložka mi vynadala. Řekla, že je to dost nerozumné vzhledem k mé anamnéze (a ve 34 letech). Nic jsem neříkala, asi jsem se tvářila lehce připitomněle.
Jen, když jsem od ní odcházela, řekla jsem si pro sebe: To dítě bude zdravé.

Dceři bylo jedenáct, synovi sedm měsíců, všichni jsme žili v jedné velké místnosti, studovala jsem dálkově vejšku a žádná babička-tetička na hlídání po ruce nebyla, jen muž, co pracoval sedm dní v týdnu od rána k večeru.
Zahodila jsem všechny strachy a stresy, na zkoušky chodila s klidem pokrového hráče. Těhotenství jsem si užívala (jako kdyby bylo poslední:-) - vždyť bylo.

Když mě doktorka hnala do nemocnice, řekla jsem jí, že pobyt v nemocnici mě stresuje. Domluvily jsme se a slíbila jsem jí, že “kdyby opravdu něco”, tak se opravdu do špitálu vypravím. Bylo na ní vidět, že mě nerada pouští, ale musela mi věřit, tak jako já sobě. To bylo na jaře, na podzim jsem tam jela a týden si poležela.

Když mi jednou po UZ řekli, že mimčo za dva týdny nepřibralo ani gram, zahodila jsem úplně dietu, co mi nakázali na diabetologii.

Doktoři brali jako úplnou samozřejmost, že půjdu na amniocentézu, já však jen s úsměvem říkala – Ne a oni kroutili hlavami.
Měla jsem důvod a nikdo by mě tam nedostal.

Asi půl hodiny jsem seděla naproti genetikovi a viděla zoufalství v jeho tváři, neboť nevěděl, jak mě přesvědčit. Pomohla jsem mu a řekla: “I kdyby testy prokázaly, že to dítě bude postižené, nechám si ho.”
Sklapl desky se slovy: Tím je to vyřešené, a víc neřekl nic.

Po třicetiosmi týdnech se mi narodila zdravá holčička, kojila jsem jí přes dva roky.
Je chytrá, šikovná a docela dost nadaná.

Nedávno se poznala i s mojí gynekoložkou :-)
Ta mi po jejím narození řekla: “Kdybych byla na vašem místě, asi bych se tak rozhodla taky.”

A jak se neohlížet na minulost a necítit prázdno?
Zaměřit svoje myšlenky jinam a nenechat vyhasnout lásku ve svém srdci.
Přožít naplno přítomný okamžik.

Někdy stačí jen vstát, nadechnout se a jít dál …
a usmívat se :-)