Jana...

Jana...zajímavá holka. Krásná černovláska,štíhlé postavy,která dělá pomyšlení nejen mě. Sedím vedle ní a koukám, jak svými prsty ťuká do klávesnice. Její dlouhé nalakované nehty vydávají charakteristický zvuk... ťuk,ťuk,ťuk... Sedím vedle ní a předtavuju si ,jak by asi vypadal můj čurák v její ruce. Jak by mi držela pytlík,laskala ho a pak...zaťala do něj nehty... Při té představě instinktivně dávám prudce kolena k sobě a málem padám z kolečkového křesla. Otáčí se na mě.

"Copak?" zeptá se mě. Koukám do jejích čokoládových očí. Jsou veselé a šibalské,ikdyž jsou čtyři hodiny ráno.
"Ale nic,jsem unavený. Potřebuju kafe..." odpovídám a povoluju své stále zatnuté kolena.
"Tak se napij mého,dáme si ho spolu. Akorát nevím, jaké piješ a je oslazené..." říká a podává mi svůj hrníček s kafem. Beru ho do dlaní. Příjemně hřeje,cítím aroma kávy a koukám do hrnku. Hmm... Černé kafe.
"Zapomněla jsem doma mléko,jinak piju s mlékem." zachytila Jana můj pohled.
"Mám mléko v aute,jestli chceš..." odpovím jí a srknu kávy.
"Fáááákt?" usměje se na mě.
"No jasně,mám tam i ledničku." směju se na ní a pokládám hrnek na stůl. Můj pohled sklouzne ke stolu naproti nás. Sedí tak kluk,který si mě měří nenávistným pohledem,má přivřené oči a skoro bych řekl,že mě chce kousnout. Vstávám od stolu a jdu do auta pro mléko. Za chvíli se vracím, kluk dřepí vedle Jany a něco jí povídá. Kouká na ni jako veřící na svatý obrázek.
Přicházím a sedám si vedle Jany na otočné křeslo.
"Jani kolik tam toho mléka chceš?" ptám se jí a otevírám krabici s mlékem.
"Nalij podle sebe..." říká Jana a otáčí se s křeslem ke mě. Kluk vstane z dřepu a měří si mě pohledem. Tváří se jako Hannibal...
Nalévám mléko do kafe a míchám ho lžičkou. Jana se natahuje před sebe pro velkou Milku a rozbaluje jí.
"Dáš si čokoládu? Vojta mi přinesl..." podává mi rozbalenou Milku. Podívám se na kluka,který stále stojí u stolu. Virtuální dýka mě bodá do hrudi,už jsem minimálně stokrát mrtvý...
"Ty víš jak na mě... " odpovídám jí a s pohledem upřeným na Vojtu si beru čokoládu. Tomu naštěstí zvoní mobil,který zvedá a rychle za hlasitého nadávání odchází. Když je pryč a já si vychutnám Vojtovu čokoládu nahnu se k Janě.
"Víš o tom,že Tě ten kluk miluje?" pološeptem jí říkám.
"Vojta??? Je to takový hodný ťunťa..." usměje se na mě. Její široký úsměv podpořený bílými zuby je odzbrojující. Sedíme na střídačku srkáme kafe a zobeme čokoládu.Povídáme si a smějeme se. Vojta několikrát projde kolem,stále s uchem na telefonu.
Troubí klakson v hale na znamení pauzy. Jdeme na kuř-pauzu. Celá hala se vylidňuje a stojíme před budovou v kuřárně. Jana vytahuje cigarety a nabízí mi. Beru si jednu a na filtru mačkám pukací kapsli. V domění,že je to "větrovka" jak lidově říkám mentholovým cigaretám. Potahuju a....
"Co to je???" zvedám obočí a s tázavým pohledem se koukám na Janu.
"Borůvková příchuť..." odpovídá Jana se smíchem.
"Aaaaahaaaa...." odpovídám s pocitem,že kouřím borůvkový jogurt.
Smějeme se oba. No tohle jsem teda ještě nekouřil. Bavíme se a smějeme se.
Za chvíli zvoní klakson na hale a všichni se vracejí dovnitř. Vracíme se do kanceláře a už mám nachystane papíry. Sedám si zase vedle Jany a podepisuju je.
Vojta sedí naproti u počítače a něco do něj klepe. Po očku nás oba pozoruje.
"Tak ahoj,už jedu. Dík za kafe..." říkám Janě a zvedám se od stolu.
"Ještě tady máš kafe..." říká Jana a kouká do hrnku.
"To si dopij." odpovídám jí a usměju se.
Obcházím jí a ona vstává ze židle. V prstech má kostičku čokolády.
"To máš na cestu..." říká a strká mi ji do pusy. Nahne se ke mě a pošeptá mi.
"Musíš mi někdy popravdě říct,na co jsi jsi dneska myslel,když jsi sebou tak škubnul..."
Usměju se na ní.
"Dík..." odpovídám s plnou pusou rozpouštějící se čokolády "za kafe i čokoládu..."
Podívám se na Vojtu. Dělá, že mě nevidí a upřeně hypnotizuje monitor. Otáčím se odcházím. Zvedám rampu a sklápím ji. Zavírám vrata na rampě a ještě se podívám zpět do kanceláře. Vojta zase dřepí u Jany,která zase něco klepe do klávesnice...

Usměju se. Kolikrát jsem tohle za život už zažil. Jsem rád,že tentokrát jsem byl na té druhé straně...
Ach vy ženy,motáte chlapům hlavy a pak smetanu slízne někdo jiný... :-)))

Fred