Bez myšlenek

Starosti, ublíženost, křivda, zklamání ze sebe i to že jsem zklamala své blízké. Plná hlava myšlenek, mám pocit že mi praskne a vše se rozletí do všech světových stran. Uvnitř hrudi stísněný pocit, srdce co bije jako splašené, protože mám takový strach co bude dál.

Tyto pocity mě provází už nějakých pár dnů, týdnů nebo snad měsíců? Přichází to ve vlnách, podle toho jak je dokáži potlačit. Někdy se to daří odehnat na delší dobu, někdy jsou ke mě přisáté jako klíště. To období je teď a já bojuji jak se dá. Utíkám do práce. Sice tam to není o moc lepší, ale dokážu přestat myslet na své osobní problémy a řešit ty pracovní mi jde tak nějak líp.

Pracovní sobota je pro mě už běžná věc a já řešila jak se dopravím z práce domů. Na kolo je opravdu ještě zima, teda aspoň pro mě a tak jsem zvolila raději chůzi.Počasí mi včera opravdu přálo a tak jsem s nadšením vyrazila. Sluníčko mě hřálo na tváři a vítr cuchal vlasy. Nasadila sluchátka do uší a vyrazila po cyklostezce k domovu. Muzika byla právě tak rychlá abych šla svižnou chůzí a já po chvilce zjistila, že je mi najednou teplo víc než by mělo. Ale řekla jsem si, že tempo si udržím, hlava se sama najednou vypla, veškeré myšlenky a starosti byly najednou pryč a já se soustředila jen na kroky a muziku.

Tech 35 minut svižné chůze mi udělalo moc dobře a já se rozhodla, že to budu dělat častěji. Sice jsem po cestě nic nevyřešila, nepřišla jsem na to jak řešit neřešitelné. Nepřišla jsem ani na to, jak vysvětlit někomu blízkému proč jsem udělala,co jsem udělala. Nebo spíš neudělala, ale přišla jsem na to jak se vypnout a užit si pro mne takového toho stavu ' beztíže '

Snad mi počasí bude trošku nakloněno a v pondělí si to zopakuji ...