Exkrementy

Neumím sprostě mluvit, tedy ani psát.

Je to jen takové malé zamyšlení, k němuž mě trochu inspiroval blog „neznámého hrdiny“ (jak ho nazvala babi z baru) s názvem sprostým, který vám vznikne, když z označení budovy, kde se půjčují knihy, odstraníte první tři písmena (a kdybyste nevěděli, tak K3s vám jistě poradí).

Následující slova se vám asi líbit nebudou, poněvadž autorovi rozumím (mám prostě v povaze porozumět každému a vysvětlit si jeho počiny) a dím zcela otevřeně a při zdravém vědomí, že zrnko pravdy ve svém textu měl.

Za sebe však odsuzuji styl, použití vulgarit (což zní ještě dost něžně) a na bodě nejvyšším neodpustitelnou urážku někoho, o kom ví (tuším) zhola nic.

Avšak nakonec jsem došla k závěru, že moje blogy jsou taky takové exkrementy.

Ve slovníku cizích slov je psáno: Exkrement je látka vyloučená organismem ven.

Je to tedy zřejmě látka, kterou již organismus nepotřebuje a chce se jí zbavit. Stejně tak i já se potřebuju zbavit myšlenek v hlavě a to je hlavní důvod, proč píšu blogy.

Logicky pak z toho všeho vyplývá, že blogy, tedy aspoň ty moje, jsou skutečně pravými nefalšovanými exkrementy.