Pohled do jejích očí

Zastavily jsme se ve stejném okamžiku.
V okamžiku střetnutí.
Stojím bez hnutí a skoro bez dechu.
Dívám se na ni a ona na mě.
Jsme od sebe vzdáleny sotva půl metru.
Hledíme na sebe.

Ty její oči.
Ty její nádherné oči.
Hledím do těch očí a téměř nedýchám.
Buší jí srdce tak jako mě? Pomyslím si.
Určitě ano.
Bojím se pohnout, abych tento jedinečný okamžik nevyplašila.
Má krásné velké tmavé oči.
I její tělo je nádherné. Štíhlé, pružné, klenuté, hebké, mrštné …
Dotkla bych se, ale mohla by se náhlého pohybu leknout a zmizet.

Díváme se na sebe dlouhých pět minut, možná ještě déle.
Jsme jak dvě kamenné sochy, co zastavily proud času.
Nemůžeme své pohledy od sebe odtrhnout.

Náhle zavane jakýsi nepatrný pohyb … a je pryč.
Uchovávám v sobě navždy ten pohled do jejích očí.

Do očí kuny skalní, která bydlí na půdě naší chalupy.

https://www.youtube.com/watch?v=5Sz8xaynkqE