Holčička

Přesně před 18 lety jsem seděla u postýlky a sledovala ten malý uzlíček jak spí. Kontrolovala jsem jak mé děvčátko dýchá. Byla tak krásná s tmavými vlásky, ještě trošku pokrčená od souboje dostat se z mého těla na tento svět.Dnes ráno jsem seděla na její posteli a dívala se na tu spící dospělou dívku. Je krásná, tak jak pro svoji mámu bude na vždy. Odhrnula jsem jí pramen vlasů z tváře a políbila ji na čelo a zašeptala, vše nejlepší. Rty se jí usmály, snad slyšela má slova, nebo snila o něčem moc krásném.

Seděla jsem v kuchyni, uvařila kávu a přemýšlela jsem na uplynulými 18 lety. Vzpomínala jsem nad každou šťastnou chvilkou. Byla jich spousta a jsou ve mě jako v trezoru a doufám, že si je budu pamatovat ještě dlouho. Přemýšlela jsem jestli mé obavy před porodem byly oprávněné. Ano, byly. Obavy jestli dokáži vychovat slušného člověka. Teď už vím, že jsem jí dala dobrý základ do života a věřím, že na něj bude stavět dál.

Teď bych si jen přála, aby se svým mladším bratrem k sobě našli cestu a chovali se k sobě tak jak by měli a ne jako kočka a pes. Asi budu ještě muset pár let vydržet než je oba dva ta puberta přejde. Své dva miláčky miluji a vím, že tohle je to nelepší, co se mi kdy v životě podařilo.

A tobě holčičko přeji ...

vždyť ty to moc dobře víš.