Sluníčko

Tak nějak mě sere celý svět. Ten pán co se mnou bydlí mě přivádí k šílenství, děti ač jsou hodné a poslední dobou spolu i vycházejí jsou zas pro změnu pořád nemocné, dědeček mě neustále úkoluje a vše musí být uděláno jak jinak než hned. Já nevím kam dřív skočit, co dřív udělat vše hektické a zmatené. A to nemluvím o blázinci v práci, ještě že mě občas pustí domů navařit a uklidit a splnit všechny požadavky mé rodiny. No a muž který mi přináší radost s ní teď taky nějak šetří.

Ale dnes se mi podařilo se nad vším tím negativním povznést. A mám radost sama ze sebe a z toho že to sluníčko konečně vykouklo. Vyhlásila jsem doma stávku, sice asi jen na hodinu ale měla jsem klid jen pro sebe. A vůbec mi nevadilo, že jsem neutřela prach a další ty běžné věci v domácnosti. Sedla si na balkon a nechala si své tělo i duši hladit slunečními paprsky. Teď se cítím tak nějak dobře naladěná a doufám, že mi to nějakou dobu vydrží a sluníčko už na nás bude vykukovat častěji.