Zlý sen?

Ve dvaceti Dana otěhotněla, ale on si dítě ještě nepřál. Byla to krásná, štíhlá tmavovláska, obličej něžného anděla. Mladá kráska, za kterou se otočil každý muž. On si ale nedokázal představit nést zodpovědnost za malého tvorečka, tak ji opustil. Měla oba rodiče, sice se rozvedli, ale vycházeli spolu jako přátelé. Pomáhali Daně, jak mohli. Narodila se jí zdravá, krásná dceruška. V rodném listě otce neuvedla, byla na to moc hrdá. Našla si dobře placenou práci, ale musela dojíždět. S hlídáním pomáhali rodiče rádi, byla to jejich jediná vnučka.

Když dcerka povyrostla, Dana se seznámila s Ivanem. Měl práci, byl na ni hodný a její dcerku miloval. Začali spolu žít. Nebyla zamilovaná, ale měla Ivana ráda, byl na něj spoleh. Její práce byla náročná na čas, tři dny po dvanácti hodinách a pak tři dny volna. Byla ráda, když se o dcerku staral Ivan a ona si mohla odpočinout. Vydělala slušné peníze, tak si vzala hypotéku a postavila domek. Malý, ale útulný s malou zahradou. Po roce se u Ivana v práci propouštělo, bohužel byl mezi těmi, co přišli o práci. Věnoval se malé a domácnosti, ale začal mít psychické problémy.

Začal Danu hlídat, kdy přichází z práce, co dělá, když má volno. Kam jdou její peníze. Začali se hádat, chtěla, aby si Ivan našel novou práci a necítil se méněcenný. Postupem času přestal pomáhat doma, začal se s kamarády scházet po hospodách. Dana ho doma kolikrát neviděla i několik dní. Odcizili se, přestali komunikovat a přežívali vedle sebe. Občas ji ztropil žárlivou scénu, když přišel posilněný alkoholem. Zase se obrátila na rodiče, když měla směnu, vodila jim dcerku na hlídání. Když se vracela z práce, většinou na ni čekal, vyčítal a tropil jí žárlivé scény.

Už nemohla dál, byla unavená a Ivan jakoukoliv pomoc odmítal. Požádala ho, aby se odstěhoval, nemůže s ním takhle žít dál. Ze začátku jí vyhrožoval, že zažádá o svěření dcerky do péče a chtěl dům. Dana se s ním snažila domluvit po dobrém, samozřejmě, že mu nějakou částku vyplatí, pomáhal se stavbou a malou může vidět, kdy bude chtít, vždyť ji vychovával a byl jí otcem. Přesto přese všechno jí Ivan dál chodil dělat scény.

Vrátila se zrovna z práce, byla unavená. Dcerka byla u dědečka, tak si půjde hned lehnout. Čekal na ní, byl opilý. "Proč sem pořád chodíš? Už tady s námi nebydlíš, vyměním zámek." neměla sílu se s ním hádat, " ano vyplatím tě, už jsem zažádala o půjčku, nechci tě ošidit."
" Jsi děvka, máš jiného a mne si jenom využila" křičel Ivan nepříčetně, popadl u krbu kovovou tyč a uhodil ji, upadla na zem a on jako smyslu zbavený do ní začal kopat, tělo, obličej, bez slitování. Ležela v kaluži krve, jako hadrová panenka, bez pohybu. Obličej zkrvavený, zkřivený k nepoznání. Nevydala ani hlásku. Je mrtvá?! Odhodil zděšeně tyč na zem a dal se na útěk. Nasedl na svou motorku a ujižděl do tmy.

Plazila se z posledních sil, myšlenka na dcerku, která by tu zůstala sama, byla tak silná. Moc chtěla žít. Doplazila se k prvnímu domku, kde žije soused, starší pán. Zabouchala slabě, jen jak jí síly dovolily. Když otevřel, byl hrůzou bez sebe, sousedku hned nepoznal, ale okamžitě zavolal pomoc.

Probrala se za několik dní v nemocnici. Neviděla na jedno oko. Obličej celý oteklý, otřes mozku, zlomený nos. U postele rodiče s malým děvčátkem, slzy jí stékají po krásné tvářičce. Drží malou ručkou až křečovitě zmodralou ruku své maminky. Prodělala spoustu plastických operací, na oko nikdy neuvidí, přišla o ledvinu. Teprve po pár mêsících jí dokázali oznámit, že Ivan tu noc havaroval na motorce. Najel přímo do stromu, nedokázal převzít zodpovědnost za své jednání....snad se jí i ulevilo