Jarní pokušení

Jaro je tady, příroda se probouzí, a jak vidím otvírající si květy, přál by si být velký jen pár milimetrů, vyhřívat se na sluníčku mezi pestíky ocúnu, odhodit starosti všedních dnů za hlavu a nerušeně pozorovat velký svět okolo sebe.

...

Se zatajeným dechem sleduji, jak se ke květům blíží příjemně vypadající žena středního věku. Větřík si pohrává s jejími tmavými vlasy, v těsných džínách se rýsují křivky jejího těla. Usměje se, když zahlédne trs květin, a rázem je u nich. Já se pevně tisknu k pestíku, obalený žlutým pylem. Ona si ladně dřepne a začne trhat jeden ocún po druhém. Když utrhne i můj květ, je to jako zemětřesení. Pevně se držím, visím na pestíku a ona odchází domů, kde květinu umístí do vázy. Celý zaprášený kuličkami pylu se neodvažuji na sebe nijak upoutat pozornost. Jen se opatrně rozhlížím z květu a vidím, jak si žena udělala pohodlí v širokém křesle.

Džíny sklouznou na zem a vzápětí je následují i kalhotky a mně se tak naskýtá úžasný výhled. Dává si nohy přes opěradla křesla, zatímco její hebká ručka sklouzne do hlaďounkého klína, který začne nejprve jen zlehka hladit. Za moment míří její prstíky i mezi závojíčky a z jejích plných rtů se začínají linout slastné vzdechy.

S úžasem sleduji ten výjev, který ani mě nenechává v klidu. Je dokonalá, nespoutaná, uvolněná, přirozená, jako každá žena, když si najde chvíli pro sebe. Hladí se a její mušlička se leskne vzrušením. Za chvíli jí ale doteky nestačí. Chce více. Chce v klíně cítit hebký dotek něčeho jiného.

Zachvěji se, když se její zrak zastaví na květech, a na tváři se jí rozhostí potutelný úsměv. Natáhne volnou ruku, aby vytáhla z vázy jeden květ. Z těch otřesů z něj málem vypadnu, ale naštěstí se pevně držím pestíku. Nespadnu, ani když utrhne stonek a odhodí ho na podlahu. Hebký květ jí postačí. S úžasem sleduji, jak se blíží její klín. Lesknoucí se a lehce otevřená lasturka voní vzrušením. Mám poslední šanci zachránit se skokem dolů, ale nejde to. Je to silnější než pud sebezáchovy, silnější než já.

Ona si sotva může všimnout malinkého chlapíka obaleného žlutým pylem. Navíc je její mysl zastřená myšlenkami na blížící se vyvrcholení, a tak květ přitiskne okvětními lístky k okvětním lístkům své mušličky. Opět slastně vydechne, zatímco laská svůj otvůrek. Vnímá hebké doteky okvětních lístků, aniž by tušila, co se skrývá mezi nimi.

Obrovská síla mě boří mezi její závojíčky, táhne mě mezi nimi nahoru a vzápětí zase dolů. Pyl, kterým jsem byl doposud obalen, se mísí s horkou a lepkavou šťávičkou a někde v dálce se nesou sílíci vzdechy. Ona roztírá pyl mezi závojíčky, laská se okvětními lístky, občas vjede květem i hlouběji do sebe a já mizím v temnotě. Za okamžik mě ale znovu na krátkou chvíli vytáhne, jen aby si kvítkem polaskala krásně naběhlý poštěváček, který je několikrát větší než já. To se několikrát opakuje.

Nevědomky mě tiskne k němu, masíruje si ho. Vše se tak chvěje, mušlička pode mnou vyplavuje kvanta šťáv, okvětní lístky se jí drolí pod rukama a její vzdychání nabírá na intenzitě. Zaklání hlavu a zhluboka vydechuje. Užívá si každý dotek a díky kvítku tam dole je dnešní zážitek tak nevšední. Nechává pomalu odeznít svůj orgasmus, polevuje v dráždění, dokud se ručka v klíně docela nezastaví. Ještě několik minut jen spokojeně leží, jakoby se vznášela, a nechává doznívat vzrušení.

Když se pak konečně zvedne, trochu se začervená při pohledu na loužičku s kousky okvětních lístků na křesle. Malinkého chlapíka obaleného pylem a šťávičkou, který zůstal přilepený k jejímu poštěváčku, ani nepostřehne. Oblékne si zpět kalhotky a těsné džíny a jde do koupelny pro hadr, kterým by uklidila tu spoušť.