Hrdinství

Listovala jsem v obýváku svých rodičů časopisem, který si maminka co týden kupuje, a v něm objevila tři citáty o hrdinství. Vzpomněla jsem si v tu chvíli na hrdiny, které jsem potkala.

-----

Byly doby, kdy jsem obdivovala horolezce, kterak se sunou sněhovou či ledovou pěšinou, plnou nečekaných nástrah, strmým svahem, s úbytkem kyslíku vzhůru až na vrchol hory či skály. Vyčerpaní, se zčernalými prsty u nohou a krystalky sněhu ve tvářích se usmívali, překonajíce sami sebe.
Měla jsem v sobě touhu být jako oni. Pekař, Rakoncaj, Messner ...

Tak jako mnohé mě učí mé děti, i má druhorozená dcera mi „ukázala“, že věci, které se nám jeví jako samozřejmé a přirozené, mohou být neskonale vzácné.
Ve své nekonečně optimistické víře jsem nepřipustila jinou možnost než, že za rok bude vše v pořádku.
Setkala jsem se pak s mnoha dětmi a jejich rodiči, kteří šli cestou, jež si nevybrali, a drali se skrze všechna trnitá křoviska osudu, která jim rozedírala ruce do krve, trhala srdce na cáry, zrcadlo ukazovalo jen bezmoc a zoufalství, a oni toho nedbali a šli stále dál.
Ne, nebyli to horolezci, ti hrdinové. Jistěže horolezci dokázali překonat mnoho, ale oni si tu ledovou či skalnatou cestu vybrali sami. Sami pro sebe. A kdykoli na ní měli možnost otočit se a vrátit.

Kdežto jít na cestě životem a na bedrech mít odpovědnost a lásku, nekonečné množství lásky pro druhého ...
Starat se o těžce nemocné dítě, nebo o své rodiče, to je opravdové hrdinství.
Ještě jsem nepoznala jiné lidi, kteří by si zasloužili vetší obdiv a před kterými stále smekám.

------

Na světě existuje jen jedno hrdinství: vidět svět takový, jaký je, a milovat ho.
(M. Buonarroti)

Největší hrdinství je přežít těžké dny v životě.
(E. Bosáková)

Nelze být vždy hrdinou, ale vždy lze zůstat člověkem.
(J. W. Goethe)