Já jsem kluk...

Je to zvláštní,jak malé děti vnímají svět. Vnímají to co se děje kolem nich,ačkoli my dospělí si říkáme: "Vždyť je malý/á..."
Nedávno jsem večer ukládal děti ke spánku,tradičně jsem jim vyprávěl pohádku. Když jsem ji dovyprávěl,tak i můj syn mi chtěl povyprávět pohádku...
"Tak ši vyber o čem má být ta pohádka..." říká mi.
"Tááááák.... třeba o pštrosovi." odpovídám mu první zvíře co mě napadlo.
"Takovou neumím..." odpovídá mi a pokládá mi bosé nožky na břicho.
"Tak jakou teda umíš?" ptám se ho.
"O rybách,závodech a blesku McQueenovi..." odpovídá mi.
"Tak o rybách..." říkám mu a pohladím ho po vlasech.
"Tu nee,ta je moč dlouhá..." odpovídá v zápětí.
Začínám se smát...
"Tak o závodech." vybírám druhou možnost.
"Tak jo... Žil byl jeden žávoďák a ten še menoval blešk McQueen. A ježdil a vyhlával všechny žávody a nakonec vyhlál i žlatý píšt. Zažvonil žvoneč a pohádky je koneč." odvypráví mi pohádku téměř jedním dechem.
Zase se směju,jakého mám toho synka pašáka. Holky poslouchaly a taky se smějou. Pomalu vstávám a přeju jim dobrou noc.
"Dobrou noc... miluju Tě andílku" šeptám starší dcerce do ucha a dávám jí pusu.
"Dobrou noc tati. Já Tebe taky" odpovídá mi.
Přesouvám se k mladší dcerce.
"Dobrou noc zlatíčko moje,miluju Tě..." šeptám ji,zatímco mě bleskově chytne rukama kolem krku a dává mi pusu. Pak mě pouští a palcem mi dělá na čele křížek.
"Dobrou noc tatínku,mám Tě ráda nejvíc,jak ti kdo řekl..." odpovídá mi.
Ty slova mě zasáhnou jako blesk. Oči se mi zvlhnout a v krku mám v momentě knedlík. Překvapilo mě,jak tu větu zformulovala a nikdy už na ni nezapomenu. Usměju se,pohladím ji po její blonďaté makovičce a dám ji pusu do vlasů. Přesouvám se k synkovi.
"Nééé,ja neci... já neci pusu..." se smíchem protestuje a zakrývá si tvář ručičkama.Bosýma nožkama se mi opře o hrudník a snaží se mě odtlačit.
"Nekecej... " odpovídám se smíchem. Nahýbám se k němu. Jeho dětské dlaně cítím na své tváři a slyším jeho smích. Chvíli se pereme,pak mu jednou svou rukou chytnu jeho obě a vlepím mu pusu na tvář.
"Miluju Tě,ty můj lumpe..." směju se na něho.
"Néééé,nemiluješ. Já šem kluk!!! " směje se na mě.
"No a?" odpovídám mu se smíchem.
"Milujou še jenom holky. Jakože ty,miluješ naši mamku.Kluci še nemilujou!" vysvětluje mi se smíchem.
"Ale já Tě nemiluju jako kluka,já Tě miluju jako své dítě,jako svého syna..." vysvětluju mu.
Chvíli se zamyslí a přestane se smát.
"Aha...tak to jo." odpoví mi,natáhne se ke mě a vrazí mi pusu "dobrou noč tatí..."
"Dobrou noc,synku." odpovím mu a pohladím ho po blonďaté hlavičce.
Jdu dolů po schůdkách a usmívám se. Jak nás ty naše děti dokáží překvapit...
Je jedno co přes den dělaly,rvaly se a hádaly. Rázem je všechno zapomenuto. Jsem rád,že mám...Každý je naprosto jiný a to je na tom to krásné.

Fred