Bankovní votrapa

Dnes jsem byl nucen, zavítat do jednoho z peněžních ústavů, operujících na našem území. Vlastně si nejsem jistej, zda-li dělají, to co dělají, protože ten Sperbank mi připomíná všechno, jen ne ty finance. Chtěl jsem si, zas trochu zablbnout a tak jsem se, tam chystal nakráčet ve stylu vesnického joudy. Tedy ponejprv, jsem tam vešel, co by tichošlápek. Pěkně nenápadně, nejdříve jsem se musel zorientovat, kdo, kde, co a jak. Žádnej securiťák v zorným poli, ani henten automat, co přiděluje čísla. V podstatě, tam nebyla, ani noha, teda krom tří kójí a v nich ženský a jeden chlap. Tak jsem mrknul na cedulky, pak na ty baby a protože jedna zrovna čučela mým směrem, rozběhl jsem se, přímo k ní.

Blížím se, zdravím a hned spustím ,,Vás, už mám dlouho v merku,, paní se malinko začervená a já hned dodávám ,,pardón, myslím tím tuto Vaši pobočku, jelikož tu nesídlíte tak dlouho a já chodím často kolem,, paní změní rozpačitě barvu, tak já zase chrlím ,,no, ale kdybych věděl, že tu sedíte zrovna Vy, tak bych už přišel mnohem dřív,, a paní má, konečně tu správnou barvu. A tak jsem pokračoval ,,víte, jsem obyčejný malý živnostník, takže toho ze mě, moc nekápne a potřeboval bych nějaký základní účet,, paní hýří úsměvy ,,na férovku Vám řeknu, že nemám rád skrytý poplatky a veškerý bankovní kličky,, paní se směje, jen nevím, jestli mě a nebo na mě ,,taky nemám zájem o žádný půjčky, úvěry a dluhy, všechno pěkně na dřevo, sekeru mám doma v kůlně a sebou do města, ji netahám,, paní upřeně hledí do mého vousatě zarostlého ksichtu.

Chtěl jsem být nepříjemný, jako osina v prdeli, schválně jsem kladl otázky narovinu a ta paní, byla neustále ve svém chování vysoce profesionální. Místo toho, abych působil odpudivě, jsem naopak zapůsobil přitažlivě. Jinak přeci není možný, aby z tohoto vzešel příslib rande...