že mě máš rád.
I když jsi to nikdy neřekl.
Ani mě samotné.
Činy prý slova nepotřebují.
Makáš tvrdě od rána do večera sedm dnů v týdnu.
Pro rodinu, jak říkáš. Vše děláš jen pro rodinu, pro mě, pro děti.
A já jsem tak nevděčná a nespokojená.
Jakoby mi to nestačilo.
Tvůj čas, který trávíš tou tvrdou prací.
Den co den.
Rok co rok.
Už druhé desetiletí.
Činy prý slova nepotřebují.
A já ... tak moc bych chtěla slyšet, alespoň jednou z tvých úst ... Mám tě rád.