pár vzpomínek

Blog jedné sličné ženy mě inspirováál k tomutok blogu .)
Pozpomínali zme s mojů na ty staré zážitky . Pamatovála si ich víc jak já . No ženy si lepší pamatují na všecky vzláštní věci .
Vždycky sem si myslél , že kulky pověsím na hřebík až v duchodu a ono sa mě to stalo už ve 12-13. To sem sa jéél podivat na zvěř do obory a chtěl sem přejet přes potok . Na kole . Lávka široká takých 20 čísel no a mě nemapadlo nic lepšího , než že to to rozvalím a rychlo ju přejedu . A samozřejmě že sem sa netrefíl a přeskočil v tej rychlosti tu lávku a zapchl sa předním kolem v protějším břehu .
A samozřejmě že zákon setrvačnosti chungovál skvěle. Hubu sem vyryl brázdu na erteple v břehu a měl sem pocit , že sem kulky aj s pytlem necháál na řiditkách . Chudák ktd hrál všema barvama a pytél sem měl v jednom ohni . Tehdá sem sa moc styděl ,abych sa vyslékl před doktorem a tak sem léčil a ledoval sám . Naštěstí to nemělo vliv na pozdější funkci )).
Na tu oboru mám aj pěknější spomínky .
To už zme chodili spolem a jel sem ukázat mé budůcí ženě ,kde všade sem byl už jako prcek.
Měli tam parádní posedy . Zateplené a se střílnama zakrytyma plexisklem.
No a my sa vydaly na jízdu od jedného k druhému . No a tak při jedném pozorování myškující lišky , na nás došli chůtky a tak zme si tež zalaškovali . No a tak zme jezdili od jedného posedu ke druhému , pozorovali dalekohledem zvěř a pak laškovali . Jednů zepředu , jednů zezadu ,jindy na koníka . Tož dobrá jízda to byla )) jezdili zme takto 2 dny v kuse)).
No a jednů zme jeli na návštěvu ke tchýni . Naštěstí zme ju měli daleko , přes celů republiku.
V Břeclavi zme nasedli na vlak večér a ráno zme byli v Ústí.
No a samozřejmě že jako správným mladým sa nám zapalovali létka a chutě byli furt.
Seděli zme si v kupé . Samy . No a tož že si skočíme taků rychlovku . Moja zhodila kalhotky , vykasala sukénku a už rejdila na koníka . To byly eště staré kolaje a tož nám to aj pěkně podupovalo do rytmu .
Enem zme si nevšimly v návalu chtíče, že je zastávka . Pak zme sa zase rozjely a tak zme sa rozjéli aj my. No a v nejlepším hrkly dvéřa a do futér sa hrabál průvodčí . Moja naštěstí duchapřítomě roztahla suknu ,aby nebylo nic vidět . Nicméně mu to moselo byt jasné .
Jízdenky prosím, ozvalo sa . No a mě stuhl úsměv . Na jízdenkách sem si seděl . Měl sem je v peněžence na prdeli .
A včil babo rad . jak sa knim dostat . Přiznám sa , nešlo to . Moja sa mosela zdvihnůt a mě stál jak svíčka . A tak sem sa mosel postavit aj s ním , vydolovat peněženku a dat jízdenky .
Průvodčímu cukali kůtky jako prase , mojí tež a já byl rudy jak Vinetů . A když odešél , tož sme sa strašně chlámaly )). Snad už to nikdá nezažiju )).
A tak si sedíme z mojů , popijáme naše oblíbené červené a z úsměvem spomínáme na staré časy.
A co vy? Tež rádi spomínáte na ty časy , kdy to stálo furt a dělalo s to hlava nehlava?

Tož , na zdraví a na spomínky amatéři , vinšuje jenda-k