její oči

Dlouhá cesta vlakem.
Více jak tři hodiny tam a pak tři hodiny směrem zpátečním ... a s ní jsem jenom dvacet minut.

Lehce ji držím za pevně sevřené dlaně.
Hladím po vlasech, po tvářích.
Má dobrou náladu. Pokojem zní z rádia dechovka a ona, i když jen leží, tančí celým svým tělem, občas zavýskne, jak to k dobré dechovce patří.

Vyprávím jí tichým hlasem.
Snad poslouchá.
Poznává můj hlas?
Zazpívám jí písničku, kterou jsem jí zpívala, když byla malá. Vzpomene si?

Ztichne. Ztichne i její tělo.
Poslouchá, soustředí se..
Usmívá se. Její ústa se pomalu rozšiřují do krásného úsměvu.
Oči. Její oči září.
Září z nich obrovská radost.
Dívám se do jejích velkých očí ...
Nedívá se na mě.
Její pohled není upřený.
Hledí ... hledí do "nekonečna".
Záře z jejích očí mě zahltí a mě ten pohled dojímá k slzám
Vidím v nich úžasně čistý pocit radosti.
Jakoby v té chvíli neexistovalo nic než radost.
Jen radost.
Nejčistší.
Z jejích očí vychází radost a rozzáří celý pokoj.
Celý vesmír.

Oči se mi zaplní slzami nad tou čistou, nejčistší ... duší.

Pro slzy přestávám zpívat, avšak úsměv jí zvolna pohasíná, i zář z jejích očí.

Aspoň pro tu zář musím zpívat dál.

***

Kdyby se tak každý mohl zahledět do jejích očí ...

Kdyby tak každý mohl v nich číst a pochopit ...