Zahlídla jsem v bufetu na talířku jednoho hosta bramboráky.
Máte bramboráky? Ptám se obsluhující prodavačky.
U vedlejšího pultu, ukáže rukou.
Koupím si dva, nechám si je ohřát a pak tu kouřící dobrotu odnesu ke stolku. Sedět se dá jen tam, kde prodávají dorty.
Dorty.
Tady vždycky kupovala teta dorty, když šla k nám na návštěvu na Staré Město. Pokaždé přišla s papírovým balíčkem sladkých pokušení.

Dojím bramboráčky a odolám i té mé milované roládě s pařížskou šlehačkou.

Na autobusové nádraží míním jít cestou bez obchodů a jejich lákadel.
Jenže – tuhle ulici nelze obejít. Jen tak dělat, že tu není.

Činžovní domy z přelomu devatenáctého a dvacátého století nalepené na sebe jak hnízda jiřiček, jeden zdobnější než druhý. Vpravo uprostřed, fasádou vypadá trochu smutně, tam je vchod, kterým jsem tolikrát vstupovala. A pak vzhůru po schodech do druhého mezaninu. Na zvonek se vždycky zvonilo dvakrát, poznávací znamení.
Byt, malá chodba, kuchyně, ložnice. V chodbě umývadlo a na jejím konci záchod. Sekretář snad z půlky století, myčák se dvěma dřezy, strejda vždycky myl a já utírala. Vedle televize akvárium. Vždycky jsem strejdovi asistovala, když rybičkám měnil vodu, tím, že jsem se pečlivě dívala.
Skříně v ložnici z leštěného tmavého dřeva a postele s báječnými houpavými matracemi, na ty jsem se moc těšívala. A na pohádky, které mi strejda každý večer vyprávěl. Už si matně pamatuju jen o té dívčině, kterou zavřeli v márnici, ona dostala hlad a kostí roztloukala vlašské ořechy.

Často jen na víkend mi maminka sbalila pár věcí do kufříku a já s radostí trávila svůj dětský čas u tety a strýce. Teta byla přísná. V prvním manželství ji zemřelý malý synek, možná proto měla obavy.
Na stěnách ložnice visely obrazy. Květin, ovoce, krajin … a na jednom tvář mladé ženy. Teta nikdy nepřiznala, že je to ona, nevíme, jen si myslíme, že strýc, kterého jsem neznala, její první muž, který dávno zemřel, ten obraz maloval podle ní.
Těšívala jsem se na výlety, pokaždé jsme někam jeli. Třeba kozí drahou, tím úžasným malým motoráčkem, kde se klikou stahovala okénka.

Procházím Palackého ulicí a vzpomínám, vzpomínám na ten krásný čas mého dětství.