Jsem zabržděná!

Tak strašně moc a strašně dlouho jsem se těšila domů. Na lidi které znám, na lidi které poznám. Na ten pocit bezpečí, na tu volnost, no prostě konečně doma!

A místo toho jsem se totálně zasekla. Už pár dní jen tak stojím a pozoruju život kolem a nejsem schopná pohnout se z místa a je to vážně nepříjemný a depresivní.

Lidi kolem normálně fungují a žijí si svůj život, někteří se snaží rozhýbat i ten můj a jsem skutečně překvapená kolik jich je, jasně, při mém štěstí každý úplně jinak než jsem si představovala. Ale já nejsem schopná se ani pohnout. Jen tak tupě zírám.

To mi to jako zůstane?

Pomoc!