Vzpomenu si ...
až se za zrcadlo podívám ... vzpomenu si na gaporeho
až půjdu loukou rozkvetlou kopretinami ... vzpomenu si na Vadez
až pojedu starou lokálkou k Irsku ... vzpomenu si na Sligomana
až budu v restauraci jíst francouzské brambory ... vzpomenu si na fredmpa
až si vysypu barvné lentilky do dlaně ... vzpomenu si na EclatL
až neznámé básně budu číst ... vzpomenu si na Venividipici
až půjdu po mostě ve Vídni ... vzpomenu si na Ewu
až na starém hřbitově budu číst náhrobní kameny ... vzpomenu si na al
až mi na eldéence někdo podá frťana ... vzpomenu si na barmanku
až půjdu nahá lesem jelení travou ... vzpomenu si na avenarta
až budu poslouchat písničky kapitána Kida ... vzpomenu si na Samwicu
až ruce masérky se mé šíje budou dotýkat ... vzpomenu si na happyendmassage
až na mé cestě vysvitne slunce ... vzpomenu si na bozimylacekbozi
až anekdoty uslyším vyprávět ... vzpomenu si na forhanda
až budu stoupat po schodech rozhledny ... vzpomenu si na Naranjita
až mě šamanská píseň osloví ... vzpomenu si na Assessorse
až u dveří stát bude pošťák s balíčkem ... vzpomenu si na Zambocha
až uvidím víly tančit v lese při písni slavíka ... vzpomenu si na Tijgera
až budu přikládat polínko do ohně ... vzpomenu si na chancera
až dívat se budu na tu jednu fotku ... vzpomenu si na vidian
až budu nevědět si rady ... vzpomenu si na Pet
až budu děkovat svému ránu ... vzpomenu si na Kapku
až budu čokoládu rozbalovat ... vzpomenu si na Cert40
až mé myšlenky budou hrát podivné souboje ... vzpomenu si na Awaye
až ... vzpomenu si na ...
než odumře mi poslední buňka ... vzpomenu si ...
(jelikož čekání není moje silná stránka a často se bojím, že co neudělám hned, nemusím už udělat nikdy … a taky nevím, co bude zítra … prostě – toto psaní ještě konce nemá)







Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing.