125 hodin pokeců měsíčně

Další rys virtuální komunikace. Občas někdo, po kratičkém hovoru, po dvou, třech větách napíše něco jako:,,Já nemám čas na nějaké to nekonečné vypisování. Já jsem pro realitu, to se raději sejdu a hned poznáme, jestli si sedneme“.

Do jisté míry to působí téměř logicky. Jak to vidím já?

Je pravda, že skutečné seznámení dvou lidí začíná až z očí do očí. Ano, až tam začínáme zjišťovat, jestli si sedíme. Ne jen fyzicky, to by už mohla hodně napovědět fotka. Ale jestli máme podobný pohled na život, jestli máme podobný humor, podobné sny a touhy, nebo snad nějaké podobné záliby a koníčky. Až z očí do očí ucítíme to tajemné, nikdy předem nepopsatelné kouzlo, kdy si vzájemně zavoníme. Tedy ne jen, že ona se líbí jemu, nebo naopak, ale to zázračné, nedefinovatelné, kdy si oba zavoní vzájemně, kdy si oba v duchu říkají:,,Ty jo, to je nádhera, tohle kdyby vyšlo, to by byla krása“. Jistě, ani při první schůzce se nedovíme, že nám bude vztah fungovat na pět, patnáct, nebo sto let. Další a další schůzky, setkávání, společný život nás vzájemně poodhaluje, odkrývá a obnažuje. Nejen po těle, že později uvidíme, jaká má ona překrásná ňadra (nebo varianta pro ženy, jaký má on zadek, konto, hi). Ale dalším společným žitím se odhalujeme především charakterem. První schůzka nám neřekne, že to bude na celý život. Ale zcela určitě nám prozradí, že s tímto člověkem se chci scházet často, s tím člověkem si přeji zažít kus života. A také si přejeme, v duchu, o to vroucněji, aby to bylo i jeho přání, vidět se spolu.

Ano, seznámení začíná až osobně.

Ale jak je to na tom prvotním, virtuálním, anonymním pokecu? Vážně ten zdánlivě logický člověk, který nechce utrácet čas zbytečným žvaněním na netu a raději se chce sejít osobně, protože tam vše pozná hned, vážně tento člověk neztrácí čas? Vážně je ten člověk logický? Nebo je to trochu jinak?

Teď budu hodně zobecňovat. Přijdu na nějaký chat. Bude tam několik desítek, někdy i stovek lidí. Za hodinku pokecám 3-4 věty klidně s deseti lidmi. Řekněme, že pět z nich je taky logických, co nechtějí ztrácet čas prázdným tlacháním a raději souhlasí po třech větách:,,Ahoj. Jak se máš? Nešla bys na kafe?“, souhlasí se schůzkou. Tedy jinými slovy, pět lidí, co nechtějí ztrácet čas žvaněním a klidně jdou na kafe na každém chatu najdu. Řekněme, že nejsem ještě moc závislý a na chat chodím jen obden. Tedy, 15 pokeců měsíčně a z každého pět lidí, co si nepotřebují zbytečně hodiny psát a raději zajdou na kafe, protože oni žijí reálem. To je 75 káv za měsíc…. Kolik lidí z těch 75ti dojde na tu kávu doopravdy??? Padesát ze sedmdesáti pěti?

Tedy, ten, co nepotřebuje žvanit na netu a raději se sejde, šel na kávu 25x měsíčně zbytečně? 25 hodin měsíčně strávených tak, že jsem někam šel a nikdo nedošel, telefon nedostupný, pusto, ticho, prázdno?

A dál….

Kolik z těch padesáti, co na kávu nakonec došli, kolik stálo za tu hodinu u kávy? Nemohlo se stát, že na kávu přišel člověk ve skutečnosti o 15 let starší, než uváděl v profilu, ale nebyl čas, co za tři věty na chatu chceš zjistit? A víc vět je zbytečné tlachání? Nebyl ten člověk o 25 kilo těžší, než uváděl v profilu? Kolik těch padesáti bylo u kávy příjemně komunikativních? Kolik jich mělo podobné koníčky? Kolik z nich čte podobné knihy, jako vy? Poslouchá podobnou muziku, chodí na podobné filmy? Kolik z nich má stejný humor, jako vy? Kolik z nich si myslí, že za kafe platí muž? Kolik z nich bere kafe jako první schůzku, kde každá strana nezávazně tak nějak pozná, co je ten druhý zač a nezávazně se rozhodne, jestli se někdy sejdou? Kolik z nich naopak bere kafe jako signál, že se určitě jde pak do postele? Kolik z těch padesáti lidí vám nakonec sedí, že vytvoříte, byť jen přátelství, byť jen na pět let? Upřímně. Najdete tam tři takové? Pokud ano, máte neuvěřitelně šťastnou ruku. Ale dá se tedy říci, že dalších 47 káv bylo velmi rozpačité, až trapné setkání s člověkem, se kterým si nemáte co říci, nelíbí se vám, nemáte nic společného, nesedí vám. 47 zbytečných káv? Ale to je dalších 94 zbytečných hodin….

Jestli tedy rozumím, tak ti, co si nepotřebují zbytečně vypisovat na chatu nesmysly a raději jdou na kafe, protože tam se předvedou jako báječní a neodolatelní společníci, tak tito lidé mají čas na 25 hodin měsíčně jít někam, kde nikdo nedojde a na 94 hodin měsíčně na kafe s člověkem, který jim nesedí a pak ještě na 6 hodin s těmi hypoteticky opravdu fajn. Dá se tedy říci, že ti, co nemají čas na zbytečné vypisování na netu mají čas na 125 hodin měsíčně, při čekání na Godota přátelství. 125 hodin měsíčně je ale skoro 5 a půl dne za měsíc!!!

Vážení přátelé, přiznávám, tolik času já nemám. Rád někdy pokecám jen tak, nezávazně, na chatu, když mám čas a chuť. Nepotřebuji vést 50 hovorů na sklo, ,,aby všichni viděli“. Stačí mi jeden komunikativní člověk a má to hlavu, patu. Tam někde mezi řádky můžeme někdy objevit, že máme mnoho společné. A pokud nás pokec baví i příště a zase si máme co říci, pokud se na ten pokec těšíme, pokud příště hledáme společný čas pokecu, pokud nejsme od sebe 300 km daleko, rád takového člověka poznám osobně. Můžeme rovnou na bowling, na pivo, na Wohnouty a kafe přeskočit. Proč? Známe se už dlouho, máme si co říci, je nám spolu příjemně. To už z pokeců víme. Tak nějak se už známe. Rád zajdu na pivo jen s tím jedním, zajímavým člověkem, který má co říci, těším se na něj a je mi s ním fajn. S těmi ostatními si raději jen tak nezávazně, na chatu pokecám. Na kafe to nebude.