Dědeček a halenka

Ivo měl manželku Věru. Bydleli ve zděném domě se zahradou se svými dětmi a svým dědečkem.

Každý člověk má dva dědečky, ne však každá rodina s nějakým dědečkem žije. Někdy si však rodina musí k sbě vzít dědečka, který má už mnoho křížků na svém hřbetě a sám je mnohdy bezradný. I když mu to nevadí.
Tenhle dědeček není žádný pes, ale psí kusy vyvádí.

Paní Věra měla krásnou halenku. Bílou jako padlý sníh a na ni ručně vyšité barevné květy. Byla její nejkrásnější, nejoblíbenější a taky nejdražší halenkou. Visela ve skříni (tato halenka musela viseti a nikoli býti složená v komínku) na tom nejluxusnějším ramínku.
Jednou paní Věra halenku na chvíli přehodila přes židli a musela rychle odejít.
Když se vrátila, halenka na židli nebyla.
Kde je halenka? Tázala se sama sebe a hledala všude možně.
Přece jsem jí dala sem ...
Halenka nebyla k nalezení.
Došla na dvorek, kde seděl dědeček a povídal si s králíkama.
Dědo, neviděl jste halenku?
Ne, kroutil hlavou děda.

Paní Věra se vrátila do kuchyně a za chvíli se přišoural i děda.
Tady byla ... hlesla paní Věra.

No, zamumlal děda, králící potřebovali otřít tlapičky a tady ležel ňákej hadr ...