Čundr

Jaký letos asi bude?
Čundr, rozuměj čtyři noci ve stanu s partou kamarádů, podle Nohavicovy notoricky známé odrhovačky "já když chlempu, tak v autokempu"
Naposledy jsme se dopočítali snad k 18 tému ročníku a musím říct, že to s námi jde z kopce. Z původních sedmi půllitrů chlastu na hlavu dnes vozíme z bídou čtyři, a to ještě přivezeme něco domů. Za to kotlík nesmí chybět. Přesně dané pořadí jídel zaručí, že se nemusí za ty čtyři dny ani jednou umýt a přitom to není nechutné či jinak odporné.
Ohniště z bubnu staré pračky sqěle slouží i jako gril, tak že i když se pravidelně chystáme škádlit místní děvčata, orgie si pořádáme sami a vůbec žádné baby nám v tu chvíli nepřijdou na mysl.
Ale teď samozřejmě kecám. Když takhle vaříme na ohni uprostřed kempu, gulášek klidně i pět hodin, není nouze o spolupřísedící a když to rozbalíme na kytary, harmoniku a ukulele, vždy se najde nějaká prima parta která přisedne.
Naposledy parta vysokoškolaček, budoucích doktorek. Fíha. Škoda jen, že jako staří blázni, vyprovokováni vlastní pošetilostí jsme první večer ani nepostavili stan.
No, kdo to mohl tušit, že mi přistane na klíně takové kuřátko. No co? Ale bylo to krásné, pomazlit se s těmi o patnáct let mladšími kůzlátky a připomenout si jaký byl v tom věku člověk vůl, který si to ani nedovedl užít, natož ocenit.
A když nebylo kde, nebylo ani nic víc.
Letos už stan určitě postavíme.

Dobrou noc bando. ;-)