Návštěvy

Máme tady návštěvu, volá na mě Majda z chodby.
Koho? Leknu se.
K nám chodí málokdy málokdo, navíc naše návštěvy jsou často zvláštní.

***

Ahoj husy, zdravívala jsem v létě hejno hus, které se přikolébalo s každým rozedněním k naší brance a cestou k nám uštipovalo trávu.
Za kým asi jdou? Napadlo mě. Za našimi slípkami? Husy mi nikdy neodpověděly a nevšímavě pokračovaly v čerstvé orosené snídani.

Ještě časněji ráno, za tmy, k nám zabloudila srnka. Občas jsem vídávala v našem údolí v zahradách nebo kolem zahrad pást se srnčí. Když jsem jela ranním autobusem do práce, pozorovala jsem stáda laní, která z vesnic mířila do lesů.

Jednou si tak sedím v našem obýváku v prvním patře, žehlím a sleduji nějaký nenáročný sitkom, abych mohla přemýšlet o věcech důležitých. Náhle se otevřou pootevřené dveře a do pokoje vejde pes. Neznámý pes. Co pes - tele! Postavím žehličku na deku a sleduju psa, ani nedýchám. Projde celým obývacím pokojem, vejde do kuchyně, obejde stůl a židle, vrátí se zpět do pokoje, znovu jej celý projde a pak dveřmi opustí místnost a snad i chalupu. Majda mi pak říkala, že toho psa zná a že je hodný a milý.

Kdysi jsme měli noční návštevu na zahradě. Divočáka. Soused říkal, že přišel potokem. Zřejmě někudy z louky slezl do potoka a pak nevěděl, kudy ven. Šel potokem, až objevil kamenné schůdky a po nich se dostal na naši zahradu. Na zahradě pak pobíhal mezi ploty a nikam se nedostal. Slezl zpět po schůdkách do potoka a potokem zmizel v dáli. Jako důkaz své návštěvy nám zanechal v drátěném plotě štětiny. Od té doby jsem omezila své noční návštěvy zahrady a pozorování hvězd. Nerada bych se ve dveřích střetla s divočákem.

Divoké prase však nebylo jediným prasetem u nás na zahradě. Po zahradě nám pobíhalo, tentokráte ve dne, i prase domácí. Majda běžela ven, věděla, čí je. Ona snad každého zná. Dívala jsem se z okna na toho obrovského vepře a potom na ten podivný zástup. Jako první šlo prase, za ním muž a moje dcera, kteří ho vyprovázeli k němu domů.

Je to měsíc, co mi z rodiny někdo říkal, ať vykouknu z okna. Vyhlédnu ven a - na zahradě se pase stádo ovcí. Protřu si oči, jestli vidím dobře. Kde se tam vzalo? Za chvíli vidím souseda, co bydlí sto metrů od nás, jak se na mě zubí. Ovce by dobře mohly nahradit sekačku, pomyslím si.

***

Jsem zvědavá, kdo nás přišel navštívit tentokrát.
Je tady kočka, volá Majda z chodby.
Krásná tříbarevná kočka k nám přišla.
Kočka? A co chce?
Asi má hlad.

Dva dny na to jdu v noci na toaletu, otevřu dveře do chodby a do něčeho měkkého kopnu.
Sakra, co to ... říkám si.
Rozsvítím světlo a dívám se na tu tříbarevnou kočku.
Co tu děláš, kočko? Ptám se jí a ona něco mňouká.
Vysvětluju jí, že nemůže takhle stát za dveřma, a pomyslím si - Jak se sem v noci dostala?

***

Haló, lidi - nechcete někdy přijít vy?