Cyklisté

Kráčím zvolna po silnici k nám dolů domů.

Ranní slunce je už horké a hlásí celému kraji, že takový bude celý den.

Oblaka na obloze se usmívají a s nadějí slibují, že horký den trochu zchladí krůpějejmi letního deště.

Kráčím zvolna po silnici a proti mě jede zástup cyklistů. Je jich šest.

První zdraví: Krásný den ... a usmívá se.

Druhý taktéž přeje hezký den a usmívá se.

Oplácím úsměvy i pozdravení.

I další se na mě směje a úsměvy najednou září celé ráno.

Cyklisti jsou krásní chlapi. Těla svalnatá, opálená, tváře ošlehané větrem ...těsné kombinézy kopírují jejich vypracovaný korpus.

Za půl minuty mě míjí další malá kolona.

Naše oči se setkávají, naše ústa se usmívají a zdraví.

Nemůžu si nevšimnout, jak jejich oči rychle sjedou celou moji postavu.

Vítr mi rozfoukává vlasy a v jeho hravých melodiích mi vlaje sukně.

Sukně kopíruje moje zvolna se pohupující boky a pušapka zvedá ňadra blíž k výstřihu těsného tílka.

Míjí mě třetí malá kolona cyklistů, opět se na mě smějí a zdraví.

Vítr mě hladí, ale mám pocit, že jsou to opálené paže cyklistů, co se mě zlehka dotýkají.

Jejich ruce bych chtěla cítit na svém těle, jejich rty na svých ústech, jejich ...

Magická vůně touhy mě mámí a propádám se do říše hříšných snů.