je tam nebe

připadala si jakoby jí ukradli život

jakoby jí srdce zavřely do mnoha dřevěných beden

jakoby by jí ukradli úsměv z tváře a vysáli radost z těla



chodila po dlouhých chodbách ... bez duše, bez písničky, bez úsměvu, bez života, bez radosti občas se podívala, zda se její nohy dotýkají pevné země



vyhýbala se pohledům z oken z velkých oken, do kterých křičelo okolí



chybělo jí to, co k životu potřebovala



věděla, že jednou ... za měsíc, za rok ... jednou bude líp, ale neměla sílu sbírat sílu po troškách, potřebovala se možná utopit v hloubce týhle emoce utopit a znovu vyplavat k hladině



stmívalo se pomalu, jak už se v létě stmívá



tma pohltila okolí a neslyšně zaklepala na okno



náhle se zastavila snad všechno se zastavilo její oči stanuly a upřeně hleděly ven



tma ukryla vše do své náruče přistoupila blíž k velkému oknu



hleděla na oblohu



tmavě modrá se žlutými šmouhami nad západním obzorem nic víc jen obyčejná pozdně večerní obloha



ono je tu vidět NEBE

uvědomila si



tma všechno schovala a byla vidět jen noční obloha a hvězdy



a západy slunce



dnes se žlutým obzorem zítra s krvavě červeným



obrovské plátno sešité ze všech kin světa



ono je tu nebe