dívám se do každé díry

Deformace.

Ne nejsem gynekoložka.

Jen prostě neodolám.

Jdu ulicí, pospíchám, přesto náhle zpomalím.

Ulice je rozkopaná, hluboká jáma se kamsi propadá a já do ní musím, musím, prostě musím do ní nahlédnout a krátce prozkoumat její profil.



Díry mě přitahují jako magnet.

Pohledy do hlubiny a nitra země.

Stejně jako do nitra člověka.

Nitro v jeho srdci.

Nitro v jeho mysli.



A tak jako před týdnem ... i dnes znovu vidím vykopanou jámu v silnici. Zpomalím, blížím se, hlavně nenápadně, říkám si, půjdu jako do lékárny.

Ta díra má určitě nějakou gravitační sílu, přitáhne mě až k sobě. Inženýři v oranžových vestách řeší jakési technické problémy a asi se diví, proč jim hledím přes rameno dolů.



Jen té černé se musím vyhnout, aby mě nespolkla a nerozervala.

A ještě mě napadá - může mě rozervat i přitažlivost člověčí?