Zkažená pouť

Jako již tradičně v tomto čase je u nás pouť a jako již tradičně k nám přijeli příbuzní a pouťují se s námi, jako kdyby u nich nikdy žádná nebyla.
Netradiční je ovšem to, že mám pracovní víkend a jen na ně koukám střízlivýma očima. Ne, že by byli nějak moc opilí, ale jsou veselí a uvolnění a já vůbec nejsem na stejné vlně, i když se snažím. V hlavě se mi honí myšlenky, jako že u několikátý rok si na pouť nemůžu udělat vlastní program s vlastními přátely, umocněné vědomím, že letos jsem pozvaný od kamarádky na rozlučku se svobodou a už vůbec nechci vzpomínat na fesťák v Mikulově který mi takto uniká už pár let.
Ale jinak je mám rád, jsou to fajn lidičky a dnes večer po práci si s nima tu šťopečku dám, páč jsem si vyřídil na ráno volno. (To mě mimochodem zase utvrzuje, že je čas dát výpověď a jako slušný člověk trávit víkendy "doma".
Sic cena za volné víkendy je více než vysoká)
A pointa? Vlastně není. Je to jen povzdech, který za dvě hodiny zmizí, jen co mi do žil doputuje první štamprlička.

A já šukejte aspoň Vy, páč mně se dneska určitě nebude chtít.

Čau