slova

Slova. Proč jim dáváme takový význam?

Je to jen shluk několika písmen. Vlastně ... ne, to nejsou slova, slova za to nemůžou. Samotné slovo o sobě není kolikrát nic, avšak když se ta slova nějakým způsobem, ano NĚJAKÝM, způsobem poskládají k sobě ... pak v nás cosi probudí. Mají obrovskou sílu, která něčím v nás pohne.

Potřebujeme slova.

Někdo říká, že důležitější než slova jsou činy. To ano, jistě to tak je, ale člověk se přece vyznačuje i tím, že mluví, a tak by měl občas slova použít. Zvláště, když je ten druhý daleko. Potřebuje slova, která obejmou místo paží, potřebuje slova, která ukryjí do dlaní, když se bojí, potřebuje slova, která pohladí, když má bolest, potřebuje slova, která rozesmějí ústa, když se očím chce plakat, slova, co pomohou zvednout se země a vdechnou sílu vstát. Potřebuje slova, když se cítí sám.

Co dává slovům tu moc a sílu. Jsou to jen myšlenky, co máme v srdci?