Miluji nade vše hory Krušné

Tak se dnes Den otevřených dveří státního podniku Povodí Ohře koná a já jsem zůstal doma. Plánována návštěva Přísečnice byla, ale ouha. Člověk míní, osud mění, staré pořekadlo tvrdí. Obdivuji stará horní díla a znovu objevené štoly a navštívil jsem jich osobně již hodně - Harrachov, štolu na Měděnci a v Jáchymově, štolu svatého Jana Evangelisty či štolu Starý Martin, v Německu štolu Louisa Marie Stollen a bonbónek na závěr - štolu Lehnschafter v Mikulově. Ta poslední jmenovaná líbila se mi nejvíce - středověké horní dílo bez elektrifikace, 12 těžebních pater v hloubce 250 metrů, chodbičky max. 0.6 m široké a max. 1.6 m vysoké. Inu, sám jsem vyrostl do výšky 6 stop a 4 palců, mám úměrně svému věku zvětšený objem pasu a vyhřezlou ploténku... Nicméně tu nejkratší možnou exkursi v době trvání půldruhé hodiny jsem v potu tváře zvládl také.

Ta návštěva ovšem kromě bezprecedentního adrenalinu dohru má, byl jsem zablácený až hrůza a dnes ráno se ozvala ona nad přípustnou mez namožená ploténka. A tak si prohlížím roztříděné fotografie a trnu úžasem nad faktem, jaký objem v MB zase nafotil jsem. Scenérie z hřebene Krušných hor jsou totiž neskonale a nadpozemsky krásné. Znám hory lysé, kosodřevinou porostlé nebo ledovci pokryté i v létě, ale neznám hory jeřabinami porostlé. Hluboce se tímto předem omlouvám panu doktoru Větvičkovi, pakliže jsem onen strom nezařadil botanicky správně. Inu, botanika mi nikdy moc nešla. A tak zase na podzim nejraději bloumám pláněmi a hřebeny od Božího Daru přes Klínovec, Fichtelberg, Oberwiesenthal, Měděnec, Horu svatého Šebastiána, Brandov, Horu svaté Kateřiny, Český Jiřetín, Fláje, Bouřňák, Mikulov a Moldavu...

A propos Moldava. Nějak jsem si již přivykl na stožáry četných větrných elektráren, jejichž listy takovým zvláštním způsobem zvukově provázejí každé to proříznutí vzdušné masy, Ale tu megalomanskou solární elektrárnu v Moldavě skousnout nemohu. A tak se ptám, kde byli v době schvalovacích řízení všichni naši věhlasní ekologičtí aktivisté??? Ti, co se na tom zvěrstvu podíleli, by si vpravdě provaz zasloužili...

Nicméně, pestrost způsobená teď na podzim zbarvujícími se bučinami a nepočítanými jeřabinami je ojedinělá. Znám ještě jednoho fandu, který na téma Krušných hor nafotil a napsal knihu. Já mám těch fotografií dost možná i více, ale nedisponuji vhodným fotografickým vybavením a tak ty fotografie slouží jen a pouze pro mé osobní potěšení... A tak se průvodkyně na toulky hledá...