Je mnoho věcí mezi nebem a zemí.
Vlastně – skoro všechny.

Jednou z těch věcí jsou třeba slzy. Proč je bůh ve své moudrosti vymyslel.

Když do oka spadne smítko, slza jej vyplaví, slza oko vyčistí. Avšak slzy z očí tečou, i když do nich žádné smítko nepadne. Slzy tečou a odplavují nečistoty, odplavují bolest z našeho těla, z toho fyzického, ale možná víc z toho duševního.
Slzy čistí naše tělo. V potůčcích slz odtékají naše myšlenky, myšlenky temné jako inkoustová skvrna na bílém papíře. Slaná voda je rozpustí, odplaví a papír, a nejen ten, zůstane čistý.

Jen si říkám, proč mnozí těm slzám nerozumí. Ano, ono je často nesnadné jim porozumět, ale proč se o to ani nesnaží. Jak jednodušší je se smát, posmívat, urážet, odsuzovat.

Nechce se mi věřit, že by se většina ráda pyšně ukazovala ve světle reflektoru jménem Hloupost.
Nebo jsou tím světlem tak oslněni, že ji nevidí?

(možná to slovo „slzy“ se dá vyměnit i za jiné ...)