Sportem k uspokojení

Nemám moc času na posilovny ani jiné vhodné cviky pro ženy které chodí do práce,mají děti a tak nějak, moc času nezbývá.Časem bude líp a chodit budu.

Řeším to po svém,chodím si zaběhat,skoro každý den nebo dle možností.Právě se na to chystám a vzpomínám jak jsem se jednou u běhání ,vlastně ,jsem se zaběhla.

Jezdívám do práce dopravou,jednak je to kousek a tak nějak,jsem zvyklá.

Bylo to docela dávno,jezdila jsem každý den společně s mladým mužem,prostě chlap jakého si představuji,černé vlasy,tmavé oči a jak tomu říkám ten šukací pohled.

Ráda jsem pozorovala ,jak se dívá a prostě jsem flirtovala.

Netrvalo dlouho a už jsem s ním povídala,za čas si tiskla ruce a dotýkala se, jak jen to šlo.Pak zastávky ,kdy byla přerušena cesta,ohromné líbání a muchlání kde jen to šlo.

Do práce jsem dobíhala rozcuchaná a rtěnka byla rozmazaná všude.

Neni lehké udělat si čas vždy ale jak říká Monn,touha je sviňa.

Domluvila jsem si rande v jeho malém bytě,celkem po trase mého běhání.

Z kopce jsem přímo letěla,zazvonila jsem a touha předčila vše ostatní.

Do bytu jsem vrazila polonahá,po cestě jsem si sundávala málem svršky a on mi v tom pomáhal.

Pohled na holý hrudník a pevnou prdelku v riflích,bože to rozpalovalo.Do sprchy jsem se vřítila nahá stejně jako on,sprcha asi nějaká vestavěná plechová, mlátila a otřásala se při našem bujarém dovádění.

Vše bylo málo,pak podlaha a nakonec stůl,jeho deska byla tvrdá, ale prostě nohy na ramena a byla to paráda.

Nebyla to něha ani spoustu slov,nic připraveného,byla to nadrženost,touha a zdravá chuť , vzít vše co tahle chvilka nabízela.

Nevím jestli jsem více řvala já ,nebo on,byla to jízda v rychlku první třídy a ten rychlík byl perfektně vybaven.

Konec nebudu líčit,domů se mi nechtělo,do kopce se běží podstatně hůř a byla jsem krásně unavená.

Doma jsem si lehla do vany a na otázku dětí.Maminko, dnes jsi se zdržela?

Jsem jen s úsměvem a zavřenýma očima jsem přikývla.Určitě je dobré, někdy běžet i trošku jinak