Musím Vám říct, že jsem zklamaná. Vím, není to zrovna dobrý začátek blogu, není to ani dobrý konec blogu, ale je to tak.
Od té doby, co jsem pracovala mezi pomeranči uplynul už nějaký ten čas. Změnila jsem polohu, práci, postavení, změnila jsem dokonce i knižní repertoár a teď teda přemýšlím, že změním i orientaci.
To pátrání po sexuálním bohu, které trvá už nějaký ten rok a kvůli kterému jsem přemohla spoustu svých zábran, nedospělo valného konce. Nevím, tolik krásných mužů jsem potkala, ale většinou co neměli v hlavě, ani v posteli nedohnali.
Jsem k mužům poměrně vstřícná, mám je ráda, jejich způsoby, pudy a naopak i jejich neřesti. Jejich myšlenky jsou mi blíž, nemluví složitě, nechovají se složitě, vše co vypustí z úst bývá logické, praktické a většinou i pragmatické. Na druhou stranu se chovají ochranitelsky, snaží se být gentlemany a často se kvůli nám, ženám, přemahají.
Tolik krásného co můžu o mužích říct, a přesto mě žádný neuspokojil tak, abych si řekla, TO JE ON. Někde musí být háček, ale kde? Hloubala a dloubala jsem ve své mysli a pak mi to došlo. Ono to nebude jimi. Co když mě muži nedokáží uspokojit,protože to dokáže jen žena? Vztahy přece nemají být jednoduché, mají být komplikované a moje vztahy se ženami jsou naprosto komplikované.
Je to nová životní sféra. Nový směr.Hledám ženu,co mě uspokojí. Hledám svou sexuální bohyni, bohyni sexu.
Období renesance přichází
Soft