bude u nás bydlet chlap

Naše malá továrna je dost veliká na to, aby v ní bylo bytů víc než jeden. Jsou v něm další tři a v zástupu již stojí několik uchazečů. Byty jsou však potřeba ještě doupravit.

Z poněkud nejasného hovoru jsem pochopila, že ten jeden byt si už dává kdosi do kupy.

Kdo je to? ptám se nesměle.

To je ten blonďák, odpoví ledabyle muž, jako kdyby na světě existoval jen jeden jediný blonďák, kterýho zaručeně musím znát.

Blonďáků však denně stovky nepotkávám a se zasněným úsměvem se ptám: Má hnědý oči?
Vždycky jsem si přála mít blonďáka s hnědýma očima.

Taky si vzpomenu na Terence Hilla, mou pradávnou lásku.

Muž však odpoví na zcela jinou otázku a zřejmě mě s ní chce lehce uzemnit: Je to gay! Řekne rázně a pokračuje: Tady nikdo jiný bydlet nebude. A ještě ženy, i když ... zamyslí se ... to je taky nebezpečný.

Je mi jasné, že ten dodatek je namířen ke mně.

Totiž proti mně.



Jelikož já jsem žena přející, kdežto on -

***

(edit - kvůli modrým očím Maria, aby to nemátlo)