utíkám

Utíkám.

Utíkám, i když stojím. Vím, že neuteču.

Utíkám před strachem, co roste jak mračna před bouřkou.

Utíkám před myšlenkami, co zhoubné jsou jak ...

Utíkám před smrtí, jak nedjál to jde, a vím, že ... se utéci nedá.

Utíkám před bolestí, jako had kličkuju, přičemž ona běží přímo a je stále svěží.

Utíkám a chtěla bych se schovat, ale nejde to.

Můžu se jen zastavit, ohlédnout a nastavit tvář všem těm padajícím kamenům.



Připadám si malá, když utíkám a podléhám slzám.

A připadám si ještě menší, když nemůžu pomoci.



Občas se podaří stát zpříma, občas, na chvíli ...



Utíkám do práce, kde na chvíli zapomenu, protože musím se ponořit jinam.

Utíkám ke psaní, kde myšlenky mají jiný směr a možná víru.

Utíkám do přírody, kde získávám kapku její síly.



Utíkám, možná jen CHCI utéct, ale vím, že nesmím.

Nemůžu.
A není to strachem, co mě chce svázat.

Ani tím, že utéct se nedá ...



Snad jen na malou chvíli.