Dopis pro Terezu (druhý)

Má milá Terezo.

Ležel jsem dnes večer na stráni a pozoroval oblohu. Pomalu tmavla, jak večer stahoval oponu nad odcházejícím dnem. Dalším dnem, kdy jsem zůstal sám bez odpovědi na svou otázku. Doufal jsem snad, že hvězdy mi odpoví, ale ty jsou tak vzdálené, že i kdyby něco říkaly, jejich hlas ke mně nedoletí.
Znovu jsem myslel na Tebe, na Tvůj hlas a Tvůj smích, který bych tak rád zase slyšel. Připadáš mi vzdálenější než ty hvězdy.

Když jsem se v noci vracel přes náměstí domů, ze zahradní restaurace zněla hudba. Vzpomněl jsem si, jak jsme spolu jednou v noci šli městem, a z jednoho okna byla slyšet píseň Only you. Mlčky jsme oba zpomalili a podívali se na sebe. Stoupl jsem si před Tebe a zlehka Tě objal kolem pasu. Položila jsi mi ruce kolem krku a uprostřed ulice začali tančit. Přitiskl jsem Tě k sobě víc, ucítil dotek Tvého těla a žár Tvých úst. Písnička dohrála, ale my ještě dál tančili spolu v objetí.
Vítr se snažil odehnat vzpomínku na Tebe, ale já ji nepustil.

Marek