Před několika dny jsem získala nového kolegu, teda vůbec prvního kolegu.
Párek ptactva z bidýlka nad náma napadlo, že "ty dva mladý dáme dohromady" takže ke mě šoupli fešného šestadvaceciletého sportovce duší i tělem.
Já jsem velice potěšená tímhle jejich odhadem mého věku a určitě se v tom nebudu moc šťourat, sportovce obdivuju a vůbec nic proti nim nemám, ale zajíc a já?
Jsme naprosto nesourodá dvojice a nebo, pokud by byl alespoň trošičku zkaženej, ale on je tak neuvěřitelně solidní, slušný vychování z něj smrdí na dálku a je tak strašně neschopnej se uvolnit, že to přenáší i na mě. Když najdeme, vyjímečně téma k rozhovoru, pořád krčí obočí a tváří se vyděšeně.
Vůbec si s ním nevím rady a myslím, že je to vzájemné. A protože v práci celé dny nemáme co na práci, je to o to větší peklo.
Tak vám nevím, tady si každej den čtu o sexu, žádná hambárna mi není cizí a v práci to mám jako v křesťanský škole.
Co s ním?