vylízaná

Přišel podzim,podzim jasně značí depku. Takovou tu obyčejnou, lidskou, která vlastně není depka, jen blbá nálada. Na podzim silně vzrůstá spotřeba antidepresiv, nicméně si nemyslete, že to je kvůli depkám. Lidi jen předstíraj depky, aby si mohli pořídit nějaký ty bobule, který smíchaj s jinejma bobulema, zapijou pár deckama whiskey, jako aby měli styl, protože jinak v obchodě stojej frontu na tuzemák ve slevě. No hlavně, dneska chce bejt každej in a bejt v Praze in, znamená bejt těžce ve stresu a mít depku.
A já se divím, protože tady, na amatérech, jsou všichni sluníčkový, krásní, užívají si, kalí,paří,páří se a nevim co všechno. A já, já samozřejmě depku mít nechci, ačkoliv bydlím v Praze a chci být in a možná i nějakou tu bobuli bych si slupla, no, ale depku,tu mít nechci.
Takže, jsem opět oslovila mýho starýho kámoše Frenka Šuheja. Dala jsem ho do gůglu a musím Vám říct, to je tak chytrej chlap. Ten pán má tolik skvělejch nápadů, jako že třeba, když budeš mít židli otočenou na středo-východo- východ, tak tě zaplaví vlna hřejivého štěstí. No, lidi, je to pravda. Šla jsem do obchodu, koupila si kompas, chvilku jsem tralaláčkovala po pokoji, poskakovala jak kobylka, abych odhalila ten středo východ a našla jsem ho. Byl svině schovanej ve vaně. Neváhala jsem a posadila jsem židli do vany.
Večer jsem řekla svýmu muži - Promiň, dneska nebudu jíst u stolu. A rezolutně jsem odešla do koupelny s talířem. Sedla jsem si do tý vany, pojedla jsem a úplně cítím, jak mě obklopuje ta Šuhejova vlna štěstí. Najednou se otevřeli dveře, v nich můj muž, minutu na mě tiše zírá a říká - Bože, ty seš ale vylízaná.

Takže dnes jsem vlastně doublovaně uspokojená. Vylízaná a s hřejivým pocitem štěstí v duši.

Mír s Vámi
Soft