A je doma

Tak už jsme dotruhlili......bylo to dlouhé, smutné, ale je konec.
Už z jara jsem měla cukání naší "holčičce" pořídit kamaráda. Nebylo to úplně vhodné, a že tedy počkáme na podzim.
Podzim se blížil a já se začala poohlížet, bohužel můj sen, což byl prouhatý chlapeček se vyjevil jako velký problém. Nakonec se jeden objevil. No hurýááááá.
Bohužel nám plánování moc nejde a posere se co může, takže místo pořizování malého prďouska jsem léčili naší "holčičku".
Dopadlo to jak dopadlo....a doma zůstalo pusto a prázdno.
Nikdo jí už nenahradí, ale rozhodnutí pořídit se prouhatého chlapečka zase ožil.
Jeli jsme se na něj podívat. Byl úžasný, skvělý a nádherný. Zamilovali jsme se. Bude náš.
Domluva, záloha, termín....
A už jen těšení....nádherné.
A najednou......šok......chlapeček nebude......něco je špatně.Rychlé rozhodnutí, vezmem si zas holku...prouhatou. A budem jí říkat Aida.
Nadešel den D, jedem si pro ní, příšerky už vědí a nemohou ani dospat, takže v sobotu vstávají již po šesté, kdy už pojedem. Nakonec jsme vyrazili, ale Praha rozkopaná a ucpaná, no hrůza, skoro hodinu pjíždění. Děti jsou nepříčetné a já šílená.
Nakonec dorazíme na místo.
Štěňátka od posledně výrazně vyrostla.Bože to je nádhera, to hemžení a útoky a vrčení, štěkání, kousání a další a další......

"Hele lásko co když nebude prouhatá..... :-O .... no a co... no nic.....

Odvážíme si krásnou žlutou holku a i v papírech má jméno AIDA. Asi nám byla souzená.....