Tak nevím

Po včerejší párty (ve vší slušnosti), jsem se nějak začetl do dnešních blogů. U blogu o netradiční party Eclatt, jsem se docela pobavil. U blogu o papírech, razítkách a uřednících, jsem se zamyslel. Nějak nabývám dojmu, že manželství či partnerství se stává asi přežitkem. Oddací list je cár papíru, manželství je vlastně otroctví, či omezování svobody toho druhého, někdo by zase manželství na tři roky atd. Začínám si připadat jako exot, doteď to táhnu s jednou manželkou už víc jak čtvrtstoletí, pravda, kdysi jsem jí chtěl vyměnit za novější model a ona mě. Nicméně jsem zjistil, že bych si moc nepomohl, navíc když, novější neznamená lepší. Tak jsme rezignovali a tlačíme káru dál, pořídili si další děti, pro jistotu, aby nás nenapadlo vymýšlet kraviny.
Ale proč píšu, před pár lety jsem se rozhodl, že se půjdu podívat na půlnoční, chtěl jsem vědět co tam táhne ty davy lidí, mladých i starších. Celkem pro mě zklamání, žádné osvícené moderní kázání se nekonalo, bylo to něco v tom smyslu, že bez boha, je člověk ztracený, trošku mi to připomínalo kdysi jednu návštěvu prodejkyně drahých vysavačů, že když si ho nekoupíme, tak nás sežerou roztoči za živa. Tohle bylo podobné, člověk který nevěří v boha, jako by nebyl. A já si tehdy uvědomil, že ona je takový můj bůh, že se k ní obracím, když mi nejhůř, když potřebuju pofoukat bebí .... . Uvědomil jsem si, že vlastně jediný co pro mě něco znamená, jediný co mám, je má rodina, manželka, děti i ten pes.
Ale teď nevím, nemám doma otroka, nedělám něco špatně, když jsem matku mých dětí neposlal k vodě, neměl bych být už alespoň dvakrát rozvedený. Jsem z toho zmaten.
Ne nejsem, když jsem četl blog zpověď MonnCherry, uvědomil jsem si, že vlastně mám ohromný štěstí, šikovnou, sice občas vzteklou, ale tolerantní manželku, sice zlobivý, ale zdravý děti ..... .
No nic, konec rozumování, na stole mám štrůdl a kávu.... .
Mnoho štěstí, těm, kteří si myslí, že manželství je přežitek, otroctví atd.