Longitudinální výzkum orgasmů

Rád bych zveřejnil částečné výsledky mého mnohaletého longitudinálního orgasmologického výzkumu. Nejdřív psychologicko-osobnostní, pak sociologické.

1) Vztah mezi introvertností a extrovertností ženské osobnosti a vaginálního orgasmu. Obecně závisí orgasmus spíš na fyziologických než psychických faktorech. Podle mě je poměr jejích vlivu tak 60 ke 40 (nebo 50 na 50, když vezmeme v úvahu i vliv partikulárnějších situačních aspektů - jde to lépe s Georgem Clooneym po večeři v Ritzi než s Tondou ze staničního bufetu). Extrovertní ženy obecně víc vyjadřují svoji sexualitu navenek, ovšem nejsem si jistý, jestli to odráží i hloubku těch pocitů dovnitř. Mám pocit, že stydlivé ženy mají silnější vaginální orgasmy. Vaginální orgasmus je velice emotivní záležitost, je to takový výbuch ukrytých citů, co ženy v sobě nosí pod pokličkou. Proto při něm často i pláčou (jsou to takové slzy štěstí). Je to vidět a na jednom tom kratším videu. Pro mnoho žen nebyl vaginální orgasmus jen silným sexuálním zážitkem, ale jedním z nejintenzivnějších emocionálních prožitků, jaké kdy v životě měly. Byl až téměř "hraniční" a vyrovnal se tím výjimečným okamžikům, kterých žena v průběhu života prožije jen několik. V duši ženy zachová i několikadenní citovou odezvu a má silný krátkodobý i trvalejší vliv na její osobnost. Stydlivější a introvertní ženy v sobě nosí a potlačují o hodně víc pocitů než extrovertní osobnosti tím, že je vyjadřují méně. Ty se z nich pak při vaginálním orgasmus nekonečně dlouho vylévají (metaforicky i doslova) a často to nemá konce. 15-20minutové orgasmy s více propojenými vlnami koitů, které se ještě navíc často stupňují, nejsou výjimkou. Zatímco extrovertnější žena má kratší (i když možná "výbušnější") vaginální orgasmus, který se svojí povahou víc blíží klitorálnímu (je víc "fyziologický" než emoční a intensivnější v kratším časovém úseku), introvertní ženy jsou bobtnající sopky.

Když se u nich takový orgasmus spustí (většinou pozvolněji), tak jako postupně rozpalující se vulkány pak hodně dlouho chrlí emocionální lávu. Zatímco první sopky vybuchují v jednom návalu energie, ty druhé jsou jen jakoby povrchní otvory nad nekonečným vnitřním magmatickém jádrem, které snad nemá dno. Tohle se projevuje i navenek. Zatímco první v jednom návalu vystříknou docela veliké množství do vzduchu, ty introvertnější pomaleji, ale hodně dlouho a v podstatě bez přerušení ve vlnách vypouštějí orgasmické tekutiny ze sebe ven. Zatímco v prvním případě je výstřik projevem silné intenzivní extáze, ve druhém je pozvolní, nekonečné chrlení lávy projevem postupného uvolňování silných vnitřních pocitů. A když ty emoce, které měla žena vytlačené z vědomí, najednou vytečou ven, je pak mnohem uvolněnější, vyrovnaná, vnitřně spokojená a sebevědomá. Často víc než extrovertní žena, která jakoby nikdy v sobě nenachází mír. Musím přiznat, že když po mých zkušenostech jdu po ulici a vidím atraktivně obléknutou (nebo spíš polosvléknutou) extrovertku, v představách se mi vybaví rychlí sex s krátkým vyvrcholením. Když ale někde v knihovně potkám introvertnější, stydlivější ženu, vybaví se mi ta autentická emocionální hloubka co v sobě ukrývá, která v ní bobtná a čeká na dotek, který jí z ní uvolní ven. Řeknu to trochu vulgárně, ale v knihovně mi tvrdne častěji než v baru... I v sexu zevnějšek lže, opravdová hloubka a hodnota se ukrývá a je jen pro citlivější, co hledají...

2) A ještě stručnější sociologické výsledky výzkumu (snad nevypadám jak promiskuita, "populační vzorek" zas není tak veliký, výzkum byl longitudinální a odehrával se v průběhu mnoha let a veliké množství informací mám z pouhých rozhovorů, nejen z "terénního výzkumu"). Vše je zaokrouhlené a vychází z osobního odhadu. Fakticky jsou na tom československé ženy tak, že 50 procent z nich mělo vaginální orgasmus. Z toho snad třetina jen jednou (a nějak jim nejde zopakovat). Asi pod 20 procent žen si vystačí sama, s prsty nebo předmětem a nepotřebuje druhého. To jsou ty šťastnější bytosti, které prostě příroda obdařila zlatým pokladem v lůně. Tu na Amatérech mají mnoho solo-videí a jsem vděčný za zprostředkování visuální ukázky (studuji moc pečivě). Dostat dárkem od přírody knoflík na vaginální orgasmus, tomu se říká terno. Tak čtyři ženy z pěti potřebují pro dosažení vaginálního orgasmu ruku, jazyk, nohu nebo loket dalšího člověka. A jak jsem už psal výše, dosažení vaginálního orgasmus je ve velikém množství případů vlastně jen začátek. Dlouhé udržování dámy v daném extatickém stavu vyžaduje druhého pilota a třetí i čtvrté motory, jelikož žena v průběhu extáze kontrolu nad vlastním řízením a motory pomalu ztrácí a často i ulétá mimo kokpitu vlastního letadla.

Zajímavá je zbylá celá polovina žen. Podle mých skromných zkušeností dvě třetiny nebo tři čtvrtiny všech žen, co ještě nezažila vaginální orgasmus, jej dovedou zažít. A to často i překvapivě lehce (člověk se pak ptá jak je možné, že nikdo předtím nebyl schopen udělat pár lehkých pohybů). Tady jsou dvě hlavní příčiny. První jasná (muži!), druhá minimálně pro mě velice překvapující. První případ se týká snad čtvrtiny všech žen, které podle mě neměla vaginální orgasmus jenom proto, že nepotkala toho jednoho s umem, vůlí objevovat a učit se nebo prostě ochotou potěšit (i když vaginální orgasmus je oboustranné potěšení, žádná "službička" pro hezké oči). Když dojdete k závěru, že starého psa novým kouskům nenaučíš, tak pak asi už jen hledat o dům vedle (nebo tady? Hmmm, kdo ví, možná se tu někdo najde;). Pak existuje veliká skupina pro mě záhadných žen, které umějí běžně vaginální orgasmus zažít, ovšem se bojí jeho intenzity. Jako chápu, že 100-metrový tobogán s volným pádem není pro každého, také vidím co to se ženou přede mnou dělá a mohu si tak jen přibližně představovat, jaká to musí být emoční exploze, ale holky, no... Ještě nikomu neublížil (snad). Zamdlít sice můžete a jo, pro jemnocitní ženu nemusí být nekontrolovatelné vaginální stříkání různých tekutin podle jejich romantických pohádkových představ... Ale když v jeho očích uvidíte ten démonický nadržený výraz a pod ním ostříkané poleno pulsující k prasknuti, uvědomíte si, že stud není na místě.

10 až 20 procent žen pak vaginální orgasmus bohužel asi nikdy neprožije. Důvody jsou fyziologické, tam se nedá asi nic dělat. Obávám se, že vědci z John Hopkins University nepracují na vaginální operaci orgasmických neurálních vláken. Klitoris je pořád skvělý a vyvrcholení jeho pomocí se také dají opakovat, znám případy kdy i více jak 5-krát (hlavně s bonbony Halls - https://www.amateri.com/cs/blog/36104 ;-). Není důvod plakat. Zbytek pak přičítám hlubším psychologickým bariérám, které souvisejí se širším duševním stavem člověka. Jestli je to projevem hlubšího trápení, tam snad jen doufat v rychlé celkové zlepšení. I když vaginální orgasmus nemusí být jen jeho symptomem, ale i léčbou. Jestli je stav zapříčiněn psychickým blokem, který neumožňuje volnému plynutí duševních a emocionálních procesů, aplikoval bych poznatky z výše zveřejněného bodu 1 zprávy mého výzkumného institutu.

Do téhle poslední skupiny jsem nezařadil uvedené ženy, které se mu vlastní vůlí brání a ani ty, které považují vaginální orgasmus za mýtus a nevěří v jeho existenci. To považuji jen za "sezónní" kognitivní dysfunkci, při absenci vážnějších fyziologických nebo psychologických důvodů je řadím mezi ženy, které jej zatím jen neměly, ale jsou schopné mít a v 90 procentech případů v nejbližších letech mít budou.

Tak, konec zprávy. Dotační zdroje pro náš institut nejsou nutné (čerpáme evropský výzkumný fond), ovšem přijímáme přihlášky dobrovolných účastnic budoucího výzkumu...