Kur

Vždycky, když vidím kuřačku, říkám si v duchu - nekuř, uschnou Ti a budou Ti chrastit. A když je to navíc "šukatelný typ", tak ještě přidám - Jestli si chceš pokouřit, já ho pro Tebe vytáhnu...
Někdy si však říkám, jestli slovo kuřák nemá základ ve slově kur, zvláště v ženském vydání...
Příklad první: Je léto, sluníčko přímo pere a já se jdu koupat na Hostivařskou přehradu. Procházím lesoparkem a na pěšině, asi padesát metrů přede mnou, jdou dvě děvčata. Věk něco kolem šestnácti, kroutí prdelkami, povídají si a pokuřují. Dokouří a vajgl letí nazdařbůh. Ani se nepodívají kam. Všude kolem na zemi větvičky, suché listí a jehličí, občas nějaký ten papírek...
Příklad druhý: Vracím se z práce a cestou jsem si osladil život koupenou koblihou. Blížím se k zastávce autobusu a všímám si pěkně slečny, která tam stojí a pokuřuje. Míjím slečnu a u ní stojící odpadkový koš, do kterého odhazuju papírový pytlík od koblihy. Chvíli tam čekáme spolu, autobus už se blíží a slečna, aniž by típla, odhazuje vajgl do koše mezi papíry....
A dneska znovu. Jdu na ranní autobus do práce. Autobus přijíždí a slečna na zastávce odhazuje napůl dokouřenou cigaretu na zem. U zastávky rostou dvě borovice, takže na zemi je obvyklá všehochuť větviček, jehličí, zmuchlaných papírových jízdenek, semtam nějaká ta roztrhaná igelitka...
A teď, soudruzi, kontrolní otázka: Kolik stupňů má oharek cigarety a kolik stačí, aby se vznítil papír nebo suché jehličí?