Život

Byla mladá, plná energie, nabitá, v očekávání, všechno jí teprve čekalo.
Krásných 16 let, život před sebou. Zamilovaná. Najednou to dávalo všechno smysl. Byla pro něj krásná, už se jí nikdo nesmál, že není vůbec ženská, že nemá prsa, zadek a dlouhé vlasy. On jí viděl jinak, alespoň si to myslela. Dával jí ten pocit, vyjímečnosti, ženskosti a krásy. Ukázal jí jak se oblékat, jak učesat a i namalovat. Nic z toho neznala, vyrůstala jako kluk a bylo to super. Než přišla na střední. Najednou byla tak jiná, nezapadala. Měla svůj svět, ale tak moc chtěla být jako ostatní. Nešlo jí to. Až on to změnil. Z nijaké housenky udělal motýla. Opájel jí tím pocitem.
Byl o pár let starší, zkušenější. Nic po ní nechtěl, jen aby byla svá. Imponovala mu její prostořekost, její touha dokazovat, její soutěživost a tak ohromná síla k životu. To mladické nadšení. Prostě žít. Ta chtivost všechno vědět. Snažil se jí krotit a zkrotit, ale bál se, že jí zlomí. Držel jí sevřenou v náručí a stejně měl pocit jak mu uniká. Tak rád by jí svázal a dal najevo svou převahu. Ale něco mu bránilo, vždy když použil sílu začala se vzpírat a dokázala mu být rovnocenným partnerem v boji. Tak mrštná, ohebná a vzpouzející se. Jednou jí zkrotím, tak moc to chtěl.
Slavila své narozeniny, dal jí kytici to asi ještě nikdo. Cítila se jako princezna. Díval se do těch zářících očí a nemohl odolat. Chtěla se mu odevzdat, úplně celá. Milovala ho.
Oba věděli, že to přijde, oba to tak moc chtěli. Pro ní to bylo kouzlo nepoznaného, všichni o tom tak mluví, tak básní. Musí to být něco výjimečného, chci to. Taky to chtěl. A vzal si to. Snažil se, né že ne. Ale v sexu to byla jen nějaká další a navíc nezkušená. Čekala na něj, čekala, že jí povede. Nestalo se. Nebyla připravená. Nepřipravil jí.
Zalehnul jí a roztáhl nohy. Byl nadržený a najednou to tělo se nebránilo.
Čekala co bude.
Nasadil žalud na její vstup. Stále se nebránila, jen vyčkávala. Zasunul ho hlouběji na narazil na panenskou blánu, věděl, že to přijde, tak si jí jen přidržel a zarazil víc. Povolila. Byl její první, ale dojem to na něj neudělalo. Chtěl jí šukat a teď měl cestu volnou. Netrvalo to dlouho, přeci jen byla úzká a suchá. Udělal se rychle a do ní.
Tak a je to.
Cítila se pod psa. To je ONO. Bože to je hrůza……. Věděla, že to bude bolet. Ale tohle byla i jiná bolest. Použil jí a ona to tak cítila, poznala, že tohle je špatně.
„ Si jak prkno“
Oblíknul se a šel za kamarády slavit.
Tak tohle je to co si měla šetřit? Schovávat pro toho pravého? To je ten zázrak?
Bolest už moc necítila, ale ponížení, stud, zostuzení. Vlastně nevěděla. Proč z toho dělají takovou vědu? Co je na tom tak skvělého? Nikdo jí neřekl jaké to má být, jen z hovoru ostatních tušila nějaký výjimečný stav.
Asi sem opravu jiná, postižená. Cítím jen bolest a ponížení. ……..To se určitě změní, podruhé, po další, prostě jen nevím.

…..a dál, příště…….