Život III

Naučil jí až příliš dobře jak být žádoucí, prozradil jí spoustu fíglů. A po něm další. Jako defilé. Otvírali se jí a zjevovali tajemství. Byl to pro ni úkol, cíl. Učila se s každým dalším.
Naučila se milovat své tělo a odměňovat ho. Používala je. Tak jako oni před tím jí. Chceš si užít? Já také. Tak pojď. Jejich uspokojení jí bylo často na obtíž, ale nedalo se nic dělat. Dělala to pro sebe, pro vlastní potřebu, pro vlastní uspokojení. City v tom nebyli. Muži po ní toužili, chtěli ji mít jen pro sebe. Ale ona ne. Užít si a jít. „Nechci se vedle tebe ráno probudit! Odbudem si to a běž!“ Nechápali. Vždyť jsou tak skvělí a neodolatelní, proč je vyhání? To mají dělat oni! A proč? Aby jí zase ubližovali, aby se zase trápila? NE. Už ne. Ona je ta, která rozhoduje, co, kdy, kde a jak. Vybírala si ty co jí byli výškově i váhově podobní. U nich věděla, že má navrch. Co na tom, že jí přitahují jiní? Nebude zas trpět. Chce si užívat, jako to dělají oni.
Chlapi se hodí jen na jedno, objevila ten fakt. Na nic jiného jí nejsou. Tak je tak používala. Milovala zvířata, ty neubližují jako lidé a chlapi obzvlášť. Jejich láska je upřímná. Zatvrdila se. Nepustila si nikoho k tělu, Byl to skvělý život, i když lidé jí moc nechápali. To je fuk. Pro mě sem důležitá já. Ostatní za mě nic nevyřeší, nic nevytrpí, proč se jimi zaobírat. Pro ostatní lidi byla promiskuitní a fakt divná. Nikdy nežádala o pomoc, nikdy neprosila. Pro ostatní nepochopitelná, neuchopitelná. Už nebrečela. Smála se a radovala.

Přestala věřit na lásku.

...tak třeba se to změní.....