Jsi jen má čubka!!!

Ano. Jsem.

Jsem jen Vaše. Vaše čubka,Vaše děvka, Vaše potěšení.

A nechci být nikoho jiného.

Chci klečet se zavázanýma očima a spoutanýma rukama před Vámi a cítit blízko Vaši vůni. Otevřít lačně ústa jak ptačí mládě v očekávání.

Chybila jsem.

Máte právo se zobit a křičet: Jsi jenom má čubka!!!

Prosím, potrestejte mě, můj Pane.

Však jakým trestem? Výprask, ponížení, pomočení ... To by přece nebyl trest.

***

"Bolí to moc ... ale pořád si tě vážím." Řekl mi.

Ta slova se citelně zabodávají do subinčiny duše.

Může snad být větší trest?