PŘÁNÍ

Máš nějaké přání?

Že se ptám, kdo by neměl.

Přání. Jsou různá - malá, velká, podivná, bláznivá ... ať jsou jakákoli, jejich splnění přináší vždy obrovskou radost.

Ten si přeje nový byt, tamten nové auto, ta dovolenou u oceánu, tenhle vyšší plat, tamhleta pět párů bot, tuten vyhrát ve sportce, onen sexy milenku ... že by bez nich nemohli žít?

***

Já bych si tak moc přál uzdravit se, řekl.

Možná tiše, možná s povzdechem, možná s nadějí, možná bez ní.

Slyšela jsem ta slova jakoby mimoděk, jakoby je vítr přivál.

Jak je člověku v myšlenkách na budoucnost, která už nepřijde. Jak je člověku, když myslí na ty, co má rád, co má ve svém srdci nejblíže, a které už neuvidí, neuslyší, které už nepohladí ...

***

Seděla jsem u jeho lůžka a dívala se na něj. Oči se mu zavíraly.

Chceš spát? Mám odejít?

Zavrtěl hlavou.

Opřela jsem ruce o postranice postele a položila na ně svou hlavu. Hleděla jsem na něj a pocítila obrovskou lásku. Náhle mnou prostoupil obrovský klid, úžasný klid, který jakoby říkal - Vše je v pořádku. Ohromný klid a bezpečí, co jen rodič dokáže dát svému dítěti.

Později jen poslední pohled ode dveří a krátké zamávání. Ne, asi se neusmál, ale cítila jsem, jak od něj září úsměv přímo ke mně.

***

Jaké bylo jeho poslední přání? Ptali se na úřadě, kde jen černě tisknou psaní.

Přál si ... uzdravit se.



Jak malicherná, nicotná a snad i hloupá jsou náhle všechna přání proti tomu jedinému - Uzdravit se a žít.







https://www.youtube.com/watch?v=Fvg6wO8DOJs