Asi to k životu stačí...

"Ahoj,jak se máš,dlouho jsem Tě neviděl..." usmívám se na svou kamarádku,která mi vždy byla víc než jen sympatická.
"Ahoj...pořád stejně." odpoví mi se svým typickým úsměvem.
"Myslíš stejně jako to mám já? Ráno do práce,pak z práce,s dětmi úkoly,pak je umýt,povyprávět jim pohádku a jít spát?" ptám se jí vesele.
"No ano,přesně jako Ty." odpovídá mi se smíchem.
"A co ten Tvůj přítel? Klape Vám to?" ptám se zvědavě a s napětím. Když jsme se o něm spolu bavili naposledy,přemýšlela o rozchodu. Občas z něj táhlo pivo a v posteli...tak tam to z jeho strany vůbec "nešlo"...
"Pokračujeme dál. Bývaleho to pěkně štve." odpovídá mi.
"No a... Viš co myslím...už je to v pohodě?" ptám se a významně zvedám obočí,přeci jen stojíme v obchodě.
"No úplně ne,ale dá se to..." odpovídá mi trochu smutně.
"Takže líbí se Ti to s ním?" ptám se zvědavě dál.
"Mám ho ráda,ale zamilovaná nejsem...takže to není podle mých představ." chvíli se odmlčí a kouká do země "ale je hodný na děti a snaží se mi hodně pomáhat...na rozdíl od bývalého."
"Aha...a to Ti stačí?" vypadne ze mě překvapeně.
"Já už si na líbání a sex odvykla,žila jsem prakticky v celibátu." odpoví mi na to.
"Hmm..." zabručím na to.
"Musím už letět...tak ahoj." loučí se a jede k pokladně.
Dlouze se na ni koukám a přemýšlím...

Opravdu stačí ve vztahu jen "mít rád" a sex typu "dá se to"?
Být s chlapem co "trošku" pije a nestojí mu péro s krásnou třicítkou v posteli,ale je hodný na děti?
Smířit se s takovým životem jen proto,že nechci být sám?
Kroutím nad tím hlavou a celou cestu nad tím přemýšlím.

"Čemu se pořád divíš" najednou se ozve z mých kalhot můj čurák.
"Taky máme sex typu "dá se to" a doma "pomáháš" jsi "hodný" na děti,tak čemu se divíš???" říká sarkasticky můj čurák a naklepe si kouli jako polštář pod hlavou.

Asi to k životu stačí...

Fred