možná budu mít dva chlapy :-)

Napsala jsem minulý týden blog o tom, jak je jednoduché dostat ženu do postele. Ne, nečetli jste ho, nebyl tu.

Už dávno pominuly časy, kdy jsem spala pod širákem při mínus dvaceti. Dnes mám ráda teplo a nedám na něj dopustit. A pod mužovou peřinou je vždy teplo největší, proto rada pro muže je velmi jednoduchá. Stáhněte ústřední topení na minimum a žena co večer vklouzne k vám pod peřinu bez jakékoli vaší další námahy a vymýšlení.

Tak jako já vklouzávám do tepla k tomu svému.

***

Včera večer rychle pořeběhnu ty tři chodby, ve kterých už je taky pod nulou a voda v neckách se proměnila v led, do místnosti, kde spíme. Ne, to není ložnice, i když ložnicí je vždy nazývána místnost, kde se spí (hlavně). Tato veliká místnost ložnicí není, jen je v ní letiště určené k odpočinku a spánku.

Vstoupím do místnosti a ovane mě chlad. Je tu sice nad nulou a škodolibý teploměr pověšený u stropu by jistě ukázal téměř dvacet, avšak teplo od kamen se rozuteklo po velké místnosti kamsi a to dřevo v útrobách krbových kamen poněkud stávkuje a nehoří.

Proč je tady taková zima?! Zaječím na muže s tónem nepříjemným až ježibabovsky laděným. (ne, kecám, nesmím ho naštvat, navíc i mému hlasu byla zima)

Mně tu zima není, praví s klidem muž, kterému zima není ani když je okolo nuly, a dál si hledá na netu traktory.

Přijdu až k loži, postavím se nad něj a významně řeknu: Chci novou peřinu nebo dva chlapy. Z každé strany jednoho, aby mě zahřívali.

Muž se na mě koukne jedním okem a s úsměvem na rtu řekne: Tak to radši ty chlapy. To bude zadarmo.