Klíče

Žila jsem sedmnáct roků v chalupě, kde se nikdy nezamykalo. Klíč jakoby neexistoval. Asi dvakrát jsem nějaký klíč nechala udělat, abychom mohli zamknout alespoň, když odjíždíme na dva dny, ale pokaždé se ztratil. Občas nebývalo příjemné po půlnoci zjistit , že vstupní dveře do domu jsou dokořán, to pak člověk nikdy nevěděl, zda někdo nevítaný je uvnitř.

Po přestěhování jsem dostala velké klíče od velkých dveří a několik týdnů trvalo, než jsem se s nimi naučila zacházet.

Je tak těžké umět používat klíče?

***

Kolik klíčů v životě můžeme vlastnit.

Nejen od dveří.

Můžeme mít klíč k lidskému úsměvu, mysli, srdci ...

Jak nám je, když nám v dlaň někdo položí klíč ke svému srdci?

Dovedeme odemykat lidská srdce?

Umíme odemknout a vstoupit do čisté duše malého dítěte?

Umíme odemknout své vlastní srdce?

Můžeme mít klíč k čemukoli?

***

Je to měsíc a půl, co jsem byla na návštěvě u rodičů, na poslední návštěvě, kdy byl doma náš tatínek. Ležel na posteli na boku, jinak nemohl, v pokoji, který kdysi býval mým dětským. Jak sopečné pumy jsem chtěla odpálkovat některé věty. Přejel mi při nich vždy mráz po zádech, byl při nich cítit závan černého závoje. Odmítala jsem je takto vnímat.

Cosi jsme domlouvali a taťka mi podával klíče.

Najednou slyším, jak říká ... Ať si je nechá.

Proč to říká právě takhle?



Nechala jsem udělat náhradní, avšak ... teď už vím, že ty klíče byly taťky a že ... vracet je nemusím.

***

Když jsem o pár dnů později vstupovala do domu, kde jsem prožila své dětství, hned na prahu se mi zalily oči slzami.

Procházela jsem celý dům a náhle ... náhle jsem měla v sobě silný pocit - domova. Silný pocit domova ... jaký jsem v sobě už dlouho nezažila.

Cítila jsem přítomnost všech, kteří v tomto domě žili. Kdysi žili a já s nimi.

A v tu chvíli jsem věděla - ano, tady bych mohla žít, a třeba i sama.

***

Sedím doma v pokoji, na obloze za okny se honí mraky a já znovu vyndám z plechové krabičky klíče.

Patřily člověku, co mi byl skutečným tátou. Je u nich otvírák na pivo a jsou tou jedinou věcí - jeho - kterou mám.



A ještě něco je v těch klíčích ukryté.

Jsou to klíče od mého dětství.

Klíče od mého domova.